Metody sociální práce pro sociální pedagogy
1)Adaptace člověka na podmínky vazby či výkonu trestu, její psychologické aspekty.
2)Primární, sekundární a terciální prevence.
3)Probace. Stručná historie a vývoj. Její organizace ve vybraných zemích.
4)Problematika zavedení probace v ČR.
5)Rodina jako primární skupina. Základní typy rodiny. Neúplná rodina, poruchy rodiny.
6)Systém postpenitenciární péče v ČR.
7)Poruchy socializace, možnosti její nápravy ve VTOS.
8)Syndrom CAN, CSA. Druhy, příčiny prevence.
9)Psychologická problematika účinnosti trestu odnětí svobody.
10)Sociální anamnéza.
11)Psychologická problematika účinnosti alternativních trestů.
12)Práce kurátorského oddělení.
13)Zvláštnosti sociální práce s mladistvými klienty. Spolupráce s rodinou.
14)Autoagresivní chování. Příčiny, druhy, vnější projevy. Prevence.
15)Zvláštnosti sociální práce s odsouzenými ženami. Spolupráce s rodinou.
16)Metody sociální práce.
17)Sociální patologie. Sociálně patologické skupiny a jevy. Základní charakteristika.
18)Kontinuální péče.
19)Sociální prostředí jako determinanta chování.
20)Systém sociální péče v ČR. Vládní, nevládní a neziskové instituce.
21)Pozorování jako metoda v podmínkách vězeňství.
22)Sociální politika, sociální práce, sociální péče.
23)Prevence drogových závislostí. Zdravotnictví, sociální péče, krizová centra.
24)Preventivní programy.
25)Výchovné a vzdělávací instituce v ČR. Základní členění. Stručná charakteristika.
26)Dotazník a rizika jeho použití ve vězeňství.
27)Asociální, disociální a antisociální chování. Stručná charakteristika.
28)Možnosti a hranice resocializace delikventa.
29)Spolupráce vyšetřovatele s orgány sociální péče. Základní aspekty.
30)Zvláštnosti výslechu dítěte a mladistvého.
31)Základní aspekty psychohygieny pracovníka VS v psychologických otázkách.
32)Krizová intervence.
33)Problémový klient. Typy problémových klientů. Zvláštnosti jejich chování.
34)Přístup k problémovému klientovi.
35)Rozhovor. Komunikace. Nejčastější chyby v komunikaci. Druhy otázek, kladení otázek.
36)Poradenství, jeho druhy. Možnosti, specifikace, kritické zhodnocení účinnosti.
37)Postavení specialistů v rámci VS.
38)Sociální normy. Toleranční limit. Skupinový konformismus.
39)Možnosti a hranice rodinné terapie v podmínkách vězeňství.
40)Sociální šetření. Základní aspekty spolupráce rodiny, školy a sociálního pracovníka.
41)Základní zásady jednání vězeňského personálu s vězni. Problematika homosexuality a náhradního ukájení ve VTOS.
42)Řešení krizových situací (hrozby, rukojmí, vzpoury vězňů).
43)Skupinové metody v práci s vězni.
44)Zvláštnosti práce s mladistvými vězni.Základní zásady.
45)Typologie kriminálního pachatele.
46)Klient s posttraumatickou stresovou poruchou.
47)Specifika komunitní péče.
48)Bezdomovectví v současné společnosti: Azylová a jiná péče.
49)Resocializace klientů s drogovou závislostí nebo s psychiatrickým onemocněním a nařízenou ochranou léčbou.
50)Nezaměstnanost. Politika zaměstnanosti.
51)Preventivní vrstevnické "peer" programy. "Street work".
52)Specifika a formy práce s ohroženou a kriminogenní mládeží.
53)Lidé se sníženou mentální úrovní jako pachatelé i oběti trestných činů.
1)Adaptace člověka na podmínky vazby či výkonu trestu, její psychologické
aspekty.
Adaptace na VTOS závisí na :
1 - osobnosti odsouzeného
2 - podmínkách výkonu trestu
3 - na novosti požadavků a podmínek
osobnost a podmínky :
výkon vazby ale i trestu je značnou psychickou zátěží – nejtěžší je to pro prvotrestaného
zvládání této zátěže záleží na :
1) jak je vybaven na zvládání zátěžových situaci
2) podmínky v jakých se aktuálně nachází / skladba lidí na celé, práce, rádio /
3) na předchozích zkušenostech
4) na situaci ve které se nacházel před nástupem / rodinné zázemí, sociální vztahy /
5) aktuální sociální situace / vzdálenost věznice od rodiny, finanční problémy, nejistota z
vyšetřování, osobní problémy
6) aktuální psychicky stav
7) životní návyky / hygiena, vykonávání potřeby, kapacitní problémy na cele /
5 základních typů adaptace na VTOS :
a) Realistické přizpůsobení – týká se odolných jedinců,vytkli si reálné cíle. Jedná se o
jedince psychicky i sociálně odolné vůči zátěži. Motivován
podmíněným propuštěním.
b) Agresivně nepřátelské přizpůsobení – agresivní forma vyrovnání se zátěži. Agresivní
proti personálu, spoluvězňům. Je proti všem. Nesnadná
výchovná práce.
c) Přizpůsobení nepřiměřenou kompenzací – vychloubá se svou trestnou činností, hraje
roli velkého zločince. Jedinec, který se chvástá svými
budoucími zločiny, ale ve skutečnosti si není jist sám sebou.
d) Přizpůsobení se nepřiměřenou projekcí – nejjednodušší způsob zacházení s pocitem
viny. Spočívá v obvinění někoho jiného. Může za to někdo
jiný. Kdyby byla manželka doma, nešel bych do hospody.
e) Přizpůsobení únikem – plánuje, jak ve skutečnosti ze situace unikne, nebo uniká
denním sněním. Bývá často provázena drogou.
PORUCHY: nervozita, agresivita, deprese, rigidita (týkající se možnosti nápravy chování), egocentrismus.
2)Primární, sekundární a terciální prevence.
Slovo prevence pochází z latiny a původně vyjadřuje předcházení nějaké věci,. Prevencí se také míní odstrašení a zabránění. Preventivní prostředky jsou proto zacíleny především na předcházení, odstrašení, bránění, ochraňování a zabraňování Úkolem sociální prevence je vytvářet příznivé podmínky pro vznik a fungování optimálních vztahů jak mezi jednotlivci navzájem, tak i mezi člověkem a společností a tím i chránit občany a společnost před sociální patologií.
Účinná forma působení na nějaký společenský problém (např.regulace kriminality) formou preventivních opatření je vymezena třemi oblastmi:
prevence primární – je zaměřena na celou populaci, zejména na tu část, která není kriminálně riziková ani narušená
sekundární prevence – představuje modifikované preventivní aktivity zaměřené na kriminálně rizikové jedince a skupiny, u kterých je zvýšená pravděpodobnost, že se stanou pachateli tr. činnosti
terciální prevence – zahrnuje aktivity a opatření zaměřené na kriminálně narušené jedince nebo skupiny osob včetně recidivistů.
Primární prevence má odstranit známé příčiny pozdějších poruch či odchylného chování nebo je ovlivnit tak, že chybný vývoj vůbec nenastane. Toto předpokládá znalost a pozornost kausálním souvislostem mezi příčinami a poruchami.
Sekundární prevence má zahrnovat prostředky k ochranné osvětě, výchově a poradenství s identifikací rizikových faktorů a chování či v prostředí (např. včasné rozeznání, motivování ke konzultacím, cílená podpora rizikových skupin).
Terciární prevence má obsahovat podpůrný. trénink chování včetně pomoci při redukci rizika a co možná nejvíce též zahrnovat rehabilitaci (např. omezení vzniklé újmy; vyhnutí se opakování případů recidivě): Prostředky.Užitá prevence sestává ze strukturálních a komunikačních prostředků. Strukturální prostředky směřují bezprostředně na tvorbu, zabezpečení a obnovu kýžených materiálních a sociálních životních podmínek. Komunikační preventivní prostředky členíme na masovou a osobní komunikaci. Ovlivňují obecně zdraví prospěšnou životosprávu (mínění, city, hodnoty) a chování konkrétní osoby.
Třísložková strategie komunikačních preventivních prostředků je přitom nezbytná; tím je míněno působení na city, kognici (rozsah poznání ) a sociální chování
Opatření: léčebná, výchovná, sociální, preventivní – peer programy, pomoc kurátora
streetwork
3)Probace. Stručná historie a vývoj. Její organizace ve vybraných zemích.
4)Problematika zavedení probace v ČR.
Probace je slovo latinského původu, "probo" znamená zkouším, ověřuji, osvědčuji se. Probační pracovník je sociální pracovník v trestní justici, který poskytuje psychosociální služby v rámci trestního řízení, zejména v oblasti alternativních trestů, čili trestů nespojených s odnětím svobody, a v oblasti tzv. odklonů v trestním řízení. Je odborným zaměstnancem soudu a jeho činnost má napomáhat k větší efektivnosti, zrychlení a zjednodušení řešení některých trestních případů. Cílem jeho působení je i prevence opakování trestné činnosti
.Z historie :
systém bodovací / známkovací / - zakladatel angl. námořní kapitán indián. původu
Alexander MACONOCHIE : / převážel zločince do Austrálie /
zdůrazňoval pracovní výchovu , na základě bodů procházel vězeň z přísnějšího stupně do lehčího, zavedl skupinovou terapii, zdůrazňoval sebekontrolu skupinovou a individuální
- tedy samosprávnost – zdůrazňoval individuální rozdíly / pracovali na poli, zahradě /
dostávali stupně pochvaly – přeřazení do lepšího režimu nebo byl dále propuštěn
- bodovací systém = stupně pochvaly- po 3.000 bodů zařazen do nejmírnějšího stupně, po 5.000 bodech propuštěn
1.vězení s přísným dohledem, 2. práce v řízených skupinách 3. volnost ve vymezené oblasti,4. propouštěcí lístky (ticket of leave) mohli si vybrat kde chtějí žít za vymezených podmínek, 5. plná svoboda (parole – podmíněné propuštění s dohledem)
John Augustus, bostonský obuvník v 19 stol. zařídil propuštění 2000 odsouzených ale dosud neuvězněných vězňů na kauci –(vhodné subjekty, dobrovolní kurátoři
(probace podmíněné odsouzení s dohledem)
7. konference o tr. právu v Itálii navrhla alternativní sankce :
- domácí vězení
- podmíněné odsouzení nebo nástup trestu
- probace
-služba pro veřejnost
-veřejná důtka
-veřejná služba v ústavech a ambulantní služby
ALTERNATIVNÍ TRESTY
- smyslem je aby se člověk při spáchání prvního méně závažného tr. činu nedostal mezi vězně a nepochytil jejich způsoby
Důvody vykonávání trestu na svobodě:
1) humanitní - postavení člověka nemusí odpovídat zařazení do trestu lze jej potrestat i
jinak- jedná se o nedbalostní t.č., situační pach.
2) ekonomické - vynaložené peníze na vězněnou osobu, odvod z daní platí i pro rodinu
vězněného, je-li ve špatné finanční situaci
3) pragmatické - snížení přeplněnosti věznic
Tři historické etapy v pojímání trestu :
dříve spočíval v odplatě a odstrašení – mučení a popravy
1) etapa – zavedení trestu odnětí svobody jako humánnějšího než zohyzdění
2) etapa - v podmínkách odnětí svobody se hledaly cesty jejich resocializace
3) etapa – hledání alternativ trestu odnětí svobody
Alternativní sankcí je domácí vězení, podmíněný odklad nástupu trestu, probace, služba pro veřejnost, veřejná důtka (nesmí zostudit, nebo zesměšnit), veřejná služba, v léčebnách (nucené ambulantní služby - u narkomanů, LDN)
- trest odnětí s přerušováním
- podmíněné propuštění (zkrácení trestu ze zákona)
Alternativní trest:
- alternativa je forma trestu nespojená s odnětím svobody
- alternativní trest nesmí obsahovat žádnou ztrátu svobody
- pachatel musí být schopen vyhovět stanoveným podmínkám
- délka alternativního trestu nesmí přesahovat délku trestu
v ČR :
1) instituty podmín
ěného zastavení trestního stíhání (§ 307 a § 308 TŘ) a institut narovnání (§ 309 až § 314 TŘ). Zde máme možnost v součinnosti s trestními soudci působit mezi obviněným a poškozeným jako mediátoři neboli zprostředkovatelé řešení trestní věci nebo konfliktu, který byl způsoben trestným činem.2) Zde se jedná o institut probačního dohledu, který zde již byl dnes zmíněn (§ 59 odstavec 2 trestního zákona), což je přiměřené omezení, které umožňuje v rámci podmíněných trestů, u nichž je stanovena určitá zkušební doba, uložit současně přiměřené omezení, jímž se odsouzenému ukládá povinnost součinnosti s probačním pracovníkem
3) obecně prospěšné práce, kde může být rovněž výrazná úloha probačního pracovníka. Jde přitom o naplnění sociálního tématu trestu obecně prospěšné práce v kontaktu s odsouzeným a samozřejmě v součinnosti s trestním soudcem a obvodním úřadem.
Druhy:
1) PROBACE - a) odklad trestu (u nás není samostatně uzákoněna)
b) individuální dozor a pomoc – probační pracovník dohlíží zda plní podmínky potom pomoc – sehnat zaměstnání, sociální rady apod.
první byl americký podnikatel John Augustus z Bostnu – skládal kauce a zaměstnával je
2) PENĚŽITÝ TREST - pakliže to zákon dovoluje vzhledem ke kvalifikaci skutku
3) OBECNĚ PROSPĚŠNÉ PRÁCE –
V Holandsku až 35% je alternováno – práce je neplacená za 6 měsíců 260 hodin
V Dánsku 12 měsíců 200 hodin – dohlíží místní probační služba
Ve Francii až na 5 let
V ČR 1995 – buď samostatně nebo vedle podmíněného trestu v obvodu okresního soudu,
kde bydlí, když nedodržuje může soud rozhodnout o přeměně trestu, také za každé 2 hodiny je jeden den odnětí svobody
4) DIVERZE - je odklon od typického tr. řízení – mimosoudní vyřízení věci, věc nedojde k soudu, rozhodnutím vyšetřovatele, st. zástupce nebo soudce, pachatel musí být toho schopen, posuzuje se závažnost činu, osobnost pachatele, psychický stav oběti:
a) jde li o méně závažný tr. čin
- malá škoda
-účast pachatele na tr.činu byla málo významná
-uplynula dlouhá doba
-důvody ,které jsou spojené s osobou pachatele
- odsouzení se jeví jako neúčelné / mladí-staří /
- k nápravě lze dojít léčebnými prostředky /toxi/
- když je mezi pachatele a poškozeným vztah /škoda
- když tr.č. byl vyprovokován obětí / rvačka, nepřiměřená obrana /
- kdy je vhodnější to řešit civilně právně / žalobou /
b) někdy i upuštění od stíhání
c) podmíněné upuštění od stíhání
d) odklon se společenskou intervencí – jiná společenská forma, projednání před místní komisí
e) institut narovnání – (z.č.152/95 Sb./ mimosoudní vyřízení věci nebo když soud nevysloví vinu
narovnání vyslovuje soud - podmínky – malá závažnost činu
- doznání pachatele
- náhrada škody
- souhlas obviněného
Psychologické aspekty alternativních. trestů :
- nedochází k poškozování osobnosti pachatele
- nepřímý psychologický dopad – není odtržen od rodiny
-dopad na něho samotného – odčinit, vyrovnat se s tím
5)Rodina jako primární skupina. Základní typy rodiny. Neúplná rodina, poruchy rodiny.
Rodina je malá, neformální sociální skupina, která vzniká manželstvím, pokrevním příbuzenstvím nebo adopcí a jedná se o citový svazek lidí, kteří žijí ve společné domácnosti. Rodina je společensky schválenou formou stálého soužití, kde jednotliví členové rodiny mají vymezeny své role, např. rodiče a děti, otec a matka.
Rodina plní tyto funkce: biologickou a reprodukční, výchovnou, ochrannou a poskytování bezpečí, materiální a emocionální. Pokud rodina neplní své základní funkce, nazývá se disfunkční.
Je nejvýznamnější sociální skupinou. Zde dochází k stimulaci různých dispozic, vedoucích k rozvoji schopností a dovedností ve všech složkách osobnosti. Rodina uspokojuje všechny základní psychické potřeby, ale dominantní úlohu má ve vztahu k potřebě citové jistoty a bezpečí. Dále si dítě ve svém socializačním vývoji v interakci s jednotlivými členy rodiny osvojuje různé vzorce chování, postoje, normy a z toho vyplývající sociální role. Je základem určité sociální situace. Vytváří se zde také sexuální identita jedince, která bude mít značný význam také pro pozdější roli rodičovskou. Jestliže chování rodičů neodpovídá normě a neuspokojuje základní potřeby dítěte, ovlivňuje tímto způsobem i jeho budoucí rodičovské postoje. Rodiče nemusejí být schopni přiměřeného rodičovského chování – (onemocnění , trvalé postižení) nebo nejsou schopni akceptovat rodičovskou roli. (psychopatičtí jedinci s disharmonickým rozvojem osobnosti, delikvence, návykové látky)
Patologie rodiny : psychická deprivace vzniká jako negativní zkušenost z neuspokojování základních psychických potřeb a to v dostatečné míře a po dostatečně dlouhou dobu.
Důležitá je :
1) pot
řeba stimulace : vzniká tak podnětová deprese jako nedostatečné působení rodiny nebo neschopnost organizmu dítěte podněty přijímat. Může se projevit kompenzací – zvýšené úsilí o autostimulaci – cucání prstů, kýváním a jinými automatismy.2) potřeba adekvátního učení – souvisí také se stimulací – nestimulované děti mají málo zkušeností. Pro potřebu porozumění stimulům a učení je důležitý řád a pravidla a tedy stálé a neměnné podněty ( trvalost objektu, stabilní vztah s matkou – platnost řádu je důležitá, aby se dítě necítilo ohroženo a nereagovalo fixací na stereotyp a odmítání jiných podnětů)
V této dynamice vývoje jde o rovnováhu mezi potřebou nových zkušeností a potřebou stability , který představuje bezpečí.
Kognitivní deprivace znamená strádání v oblasti stimulace rozvoje poznávacích procesů a adekvátní situací. Kompenzace se potom může projevit v úniku ze situací, kterým dítě nerozumí a fixací na známé prostředí a negativismem – snahou o prosazení vlastních aktivit bez ohledu na platné normy ,které dítě nezná.
Potřeba specifického sociálního objektu - jde o potřebu symbiotického citového vztahu (bezpečí a jistota) především jde o psychickou symbiózu mezi matkou a dítětem. Získává tak emoční zkušenost. Citová deprivace znamená nedostatek citových podnětů – lásky a bezpečí.
Kompenzace pak hledáním náhradního objektu, změnou objektu ( sourozenec) Někdy jde o substituci – citově deprivované děti se zaměřují na jídlo, hromadění věcí a jiné tělesné potřeby. Krajním mechanismem je rezignace – dítě nemá o intimnější vztah zájem – a v takové situaci ( např. adopce) reaguje na přílišnou vřelost odmítavě.
Dále jde o potřebu identity –získání určité pozice. Na toto mají vliv vývojově adekvátní sociální vztahy – poskytují model chování
Sociální deprivace znamená strádání v oblasti stimulace socializačního vývoje – především na nevhodném chování rodičů nebo na jeho chybění. Kompenzace se může projevit v náhradním uspokojení tam, kde je to dosažitelné např. v partě nebo fixací na jednu oblast v níž je obdivován – krása – výkon.
Subdeprivace - jde o souhrn následků méně závažného strádání .- psychických traumat, frustrací a konfliktů i když rodina při pohledu z vnějšku normálně funguje.
Jde především o malou míru akceptace dítěte – emoční přijetí dítěte a pozitivní identifikace s rodičovskou rolí, - míra empatie – ochota porozumět potřebám dítěte - míra interakce – pozitivně stimulující kontakt.
Rozeznáváme následující typy rodinné struktury:
1. Rodina - orientační (výchozí)
- rozmnožovací (nově založená)
2. Rodina - nukleární (dvougenerační - soužití manželů a jejich dětí)
- vícegenerační (soužití s prarodiči)
3. Rodina - prvotní (založená dvěma svobodnými, bezdětnými lidmi)
- druhotná (založená rozvedenými nebo ovdovělými manžely )
- rodičovského typu
- nerodičovského typu
4. Rodina - úplná
- neúplná (vzniklá rozvodem nebo úmrtím, ztráta 1 soc. role)
z psychologické hlediska je důležití zda je rodina :
a) funkční – uspokojuje potřeby všech členu – plní svoje funkce
b) disfunkční - neplní více svých funkcí
c) afunkční - neplní žádné role fakticky neexistuje
rodina má vnitřní charakteristiky :
1)dynamická x statická ( flexibilita v sociálních rolích)
2) uzavřenost x otevřenost ( komunikace ven i uvnitř)
3) integrita rodiny ( jak drží pospolu )
4) kulturní úroveň a hodnotové orientace
Vágnerová, Psychopatologie pro pomáhající profese.
PhDr. Josífkové - Sociální psychologie., Dr. Horák
6)Systém postpenitenciární péče v ČR.
je to specifická oblast soc. péče o člověka, který prošel trestním řízením a VTOS, nebo ochranným léčením a ochrannou výchovou
je to určitá dílčí nabídka sociální služby, představující maximálně prevenci, tj. prevenci recidivy trestné činnosti
její obsah je vždy určen sociální politikou státu, ve které se odráží i postoj k jedincům – snaha o integraci do společnosti
podílí se na dosažení nápravy ods. po propuštění z VTOS
. pomoc při hledání pracovního zařazení
. pomoc při zprostředkování ubytování
. finanční podpora
. pomoc při začlenění se do společnosti
. sociálně výchovné a poradenské působení
Subjekty kontinuální soc. péče:
SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK – pracovník vězeňské služby
-zpracovává sociální anamnézu pro účely resocializace
SOCIÁLNÍ KURÁTOR - pracovník okresního nebo obvodního úřadu
poskytuje rannou sociální péči a pro dospělé pomoc
jedincům ve fázi vyšetřování vazebního i nevazebního
- zmírňuje sociální důsledky pobytu ve vazbě
- spolupracuje se sociálním pracovníkem věznice
- připravuje odsouzeného na život v extrémních podmínkách
DALŠÍ SUBJEKTY – STÁTNÍ – speciální školní zařízení
- státní zdrav. Instituce určené pro ochranné léčení
- úřady práce, správy soc. zabezpečení
NESTÁTNÍ – církevní a charitativní sdružení (Červený kříž, Naděje,
Armáda spásy, Azylové domy, Domy na půl cesty)
Problémy:
obtížné řešení materiálních podmínek života klientů
malé možnosti pro stupňovité integrování klienta do společnosti
velké administrativní zatížení
Netík - rozlišuje se forma nucená a dobrovolná. Nucená postpenitenciární péče má obvykle zákonem vymezená pravidla a do značné míry je pokračováním - v oslabené podobě -omezením klienta. (u nás to byl ochranný dohled) Dobrovolná forma obvykle nemá přísná pravidla a její využití záleží na klientově svobodné vůli.
Osobnost propuštěného z VTOS : po propuštění ze sociální izolace prochází propuštěný adaptační fází. Je individuální ne delší než dva roky. Závisí na podmínkách do kterých se vrací, na motivací k „bezúhonnému životu , na adaptační kapacitě osobnosti a na event. poruchách osobnosti. V adaptační fázi dochází často k recidivě krim. chování. Je to způsobeno „šokem ze svobody“ – náraz na realitu života, dlouhodobou frustrací subjektivně významných potřeb, nemotivací k prosociálnímu chování, prázdnotou sociálního prostoru. Z posten. péče často profitují ti ,kteří ji nejméně potřebují. Dobrovolný vstup je pozitivním ukazatelem motivace klienta. Asociální jedinci péče nevyužívají, a když tak aby z ní profitovali, zahájení systematické práce je pro ně signálem k ukončení návštěv kurátora.
Jako perspektivní se jeví :
mladí,
prvotrestaní,
bez poruch chování v anamnéze, ( záškoláctví, útěky, kontakt s policí)
po krátkodobém trestu ( nenastala prizonizace)
s bohatšími a nenarušenými extramurálními vazbami ( dobré soc. zázemí)
s pevnými a kvalitními pracovními návyky ( setrvat bez absenci delší dobu v zaměstnání)
dobře motivovaní při současné absenci poruch osobnosti či psychopatologie obecně (alkohol,
drogy, sex. deviace)
7)Poruchy socializace, možnosti její nápravy ve VTOS.
Co je to socializace - začlenění individua do systému společenských vztahů
PROSOCIÁLNÍ chování – ztotožní se s obecně platnými normami. Pozitivní soc. chování.
DISOCIÁLNÍ chování – rozchází se s normami následkem pokřivených hodnot a soc. vztahů. Je to chování nepřizpůsobivé, nepřiměřené, avšak bez výraznější agrese.
ASOCIÁNÍ chování – je v rozporu se společenskou morálkou, nedosahuje ještě intenzity ničení hodnot, jedinec se vylučuje ze společnosti (záškoláctví, alkoholizmus, drogová závislost) často přerůstá v chování antisociální
ANTISOCIÁLNÍ chování – je nepřátelsky zaměřeno vůči okolí. Kriminální sklony v chování, přijímá kriminální normy a identifikuje se s krim. Populací
projevují se poruchami chování a vnímání – nejčastěji jde o poruchy osobnosti, pro korektivní socializaci ve VTOS je nutná penitenciární diagnostika, je nutné vědět o jakou osobnost odsouzeného jde : kriteriem typologie je orientace normativního systému osobnosti
(vstupní vyšetření, průběžné a výstupní)
u prvotrestaných je možnost korektivní socializace dobrá u recidivistů téměř vyloučena.
v konkrétní rovině jde o poznatky z teorie učení, které jsou uplatňovány v tréninkově terapeutických programech. Cílem těchto programů je stimulovat rozvoj sociálních dovedností nutných k reintegraci odsouzeného do společnosti.
Postupy :
1. sociálně psychologický výcvik – osvojení dovedností k hodnotnému interpersonálnímu styku, sebepoznání, rozvoj kooperativních dovedností, komunikačních – probíhá ve skupině
2. psychologického poradenství řešení obecných i konkrétních problému odsouzených zvláště v zaměstnání, partnerských vztazích, výchově dětí, vzdělávání. Cílem je stimulovat vývoj schopností klienta řešit problémy
3. psychoterapie - aplikace psychoterapie v procesu korektivní socializace, která prošla různým vývojem – ( Harper 1959 popsal 36 terapeutických systémů) osvědčily se kognitivní přístup a tzv. behaviorální terapie ( psychoanalytická jako neúčinná)
4. psychologická intervence v krizi - intenzivní krátkodobý terapeutický zákrok psychologa v akutní situaci ( automutilace, autoagrese, vzpoury, rukojmí)
zaměření psychologie, pedagogiky a sociální práce :
8)Syndrom CAN, CSA. Druhy, p
říčiny prevence.
CAN = Child Abuse and Neglect
- je jakákoliv nenáhodná vědomá či nevědomá aktivita či neaktivita rodiče, vychovatele či jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelná nebo odmítaná a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt. Za týrání dítěte považujeme i pohlavní zneužívání.
necitlivost a bezohlednost k dítěti, jeho podřízení nebo využití k uspokojení potřeb dospělého
a) zanedbávání : poškozování nedostatečnou aktivitou rodičů, nedostatečné uspokojování potřeb vede k deprivacím především citová deprivace a sociokulturní deprivace. také výživa, hračky
b) týrání fyzické a psychické : nadměrné tělesné trestání, zneužití síly – psychické nadměrné kritizování, citové vydírání, ponižování jde zneužití podřízenosti a nadřízenosti
c) sexuální zneužívání : zneužití moci a závislosti nad dítětem pro sexuální uspokojení vede k poškozování v duševní a tělesné oblasti
vznikají : citová deprivace , která je neuspokojením potřeby citové jistoty a bezpečí v dostatečné míře po dostatečnou dobu. Je to nedostatek specifických emočních podnětů, spolehlivého vztahu s mateřskou osobou – nedostatek sebedůvěry – vniká když matka nemá o dítě zájem, zanedbává je nebo má až hostilní vztah. stimuluje to obranné mechanismy – hledání náhradního objektu, hromadění věcí apod.
( další deprivace – viz o rodině)
Rizikoví rodiče :
a) nemají dostatečné kompetence - nejsou schopni plnit požadavky role – mentálně retardovaní, nemocní, psychopatičtí, devastovaní abúzem, kteří mají zkušenost z takové deprivace ze své rodiny.
b) nemají motivaci – zaujati svými problémy a zájmy- nezralí, v hmotné bídě, odmítají roli rodiče
c) zvýšený sklon reagovat násilím
rizikové děti :
- nedovedou zaujmout ( pasivní, apatické, nevýrazné)
- nějak znevýhodněné – zklamaly očekávání, ( postižené, nemocné)
- nesrozumitelné chování, nadměrně zatěžují
změny osobnosti CAN dítěte :
řeč a komunikace : nedostatečná stimulace a kontakt s matkou, chybí také emoční odezva a tím chuť se učit, počáteční vývoj není posilován, - slovní zásoba je chudá, neumějí dobře používat slovní zájmena, především já.( omezení rozvoje dětské identity)
rozumové schopnosti : nejsou dostatečně využívány, neschopnost učit se ze zkušenosti, chybí zkušenost s matkou jako interpretem okolního světa, horší prospěch protože dítěti chybí důvod proč se snažit, chybí mu citově zpětná vazba
citové prožívání a vztahy : citové deprivované děti bývají emočně ploché, nedůvěřivé, někdy hostilní až agresivní- mívají nízkou frustrační toleranci – špatné sebeovládání – impulzivnost, afektivní výbuchy
socializace : primitivní vztahy k lidem, nejistota, absence empatie, egocentrismus, nevyznají se ve svých citech, sociální inetrakce je nepřiměřená neboť mají sníženou schopnost poznat jak se chovat žádoucím směrem – tímto si snižují možnost pozitivního přijetí okolím
v sebehodnocení dětí CAN se objevuje nerealistické „vytahování“ stejně tak nízké hodnocení.
mění se i hierarchie hodnot : neuspokojení základních hodnot -egocentricky se zaměřuje na uchování přijatelného pocitu bezpečí a jistot
citová subdeprivace : obtížně identifikovatelná, u částečně dysfunkční rodiny – má dobré materiální zabezpečení ale strádají v citové oblasti –
snížená míra akceptace dítěte – příliš kritiky bez citového vztahu
snížená míra empatie – nejsou schopni porozumět potřebám- interpretují je nepřiměřeně
skór maladaptace potom představuje souhrn nepříznivých charakteristik takového dítěte
týrané dítě v batolecím věku neprojevuje žádné emoce, je pasivní, apatické,
větší dítě prožívá úzkost, nejistotu , beznaděj, má potřebu zbavit se bolesti, ale na druhé straně udržet si iluzi bezpečí v rodině :
obranné mechanismy :
přijetí role špatného dítěte – vysvětluje to chování rodičů
lpění na týrajících rodičích - snaží se upoutat , získat, že ho milují
negativní zážitek zopakovat – symbolicky nebo skutečně – jinak ho zpracuje
= postupná fixace na negativní hodnocení,- nedostatek sebedůvěry, ve škole nejistota, někdy destruktivní a agresivní reakce nebo se izoluje, nedůvěřivost k ostatním lidem
- týrané děti se s větší pravděpodobností stávají týrajícími rodiči
dítě CAN v dospělosti má problémy v profesním uplatnění (úroveň vzdělání)
v partnerské a rodičovské roli – (nedostatek zkušenosti a zodpovědnosti)
v sociální adaptaci - ( sociální orientace, egoismus, sebeovládání, rozhodování)
Příčiny mimo rodinu :
snížená sociální a zdravotnická kontrola dětí
nevšímavost veřejnosti (nechuť, nechce se stát udavačem)
obavy ze msty
nedostatečná ochrana dítěte z hlediska práva a jakkoliv zasáhnout (těžko se proti tomu zasahuje)
Medicínský přístup – nevýhoda
Pokud nejsou viditelná zranění, pohmožděniny, těžko se to prošetřuje.
Rozpoznat prostředí v kterém se děje a provádět prevenci.
syndrom sexuálně zneužívaného dítěte :
- zneužití moci dospělého nad slabším a závislým dítětem k sexuálnímu uspokojení
porušuje tabu i právní normu
nekontaktní forma : verbální komentáře, exhibicionismus, obscéní telefonáty
kontaktní forma - penetrativní – koitus x osahávání
sexuální využívání – výroba pornografie , prostituce
aktér – je starší a vývojově zralejší, má roli autority – minimálně že je dospělý,
motivace: dítě zvoleno jako objekt sex. aktivity – zachována dětská role( pedofil)
dítě zvoleno bez ohledu na roli dítěte nevybírá si – náhradní objekt
u rodinného zneužívání jsou překročena dvě tabu : nedotknutelnost dítěte a příbuznost
aktérem je někdo blízky – ztráta bezpečí v rodině, sex. zneužívání je opakované, v rodinných rolích dojde ke konfliktu - ochrana dítě je spojena s zavržením aktéra a rozpadem rodiny
rizikoví dospělí : (muži)
odlišné sexuální zaměření ( pedofil)
morálně nevyzrálí – využívají bezbrannosti nejsou zaměřeni na děti, nejsou schopni jiný
objekt
kteří ztrácejí schopnost kontroly pudového jednání – psychické poruchy, abúzus
rizikové děti – holčičky - děti postižené
Sexuální zneužívání – vévodí děvčata
často i s jinými formami zneužívání, dítě se svěří málo cizí osobě (učiteli, spolužákům – oběť je viktimizována několikráte, poté výslechy u vyšetřovatele, soudu, znalcem (velmi špatná role obhájců)
Hlavní Směry Fondu ohrožených dětí
vyhledávání náhradních rodin zdravotně či jinak handicapovaným dětem, pro které se nedaří nalézt rodinu prostřednictvím státních orgánů
poskytování poradenské a nezbytné hmotné pomoci náhradním rodinám, které přijaly handicapované nebo problémové děti
vyhledávání a pomoc dětem zanedbávaným, týraným a opuštěným, či jinak sociálně ohroženým
pomoc dětem z dětských domovů při vstupu do samostatného života
snaha o zlepšení legislativy i praxe na úseku sociálně právní ochrany dětí
Týrané děti v ČR
Podle odborných odhadů je u nás týráno nejméně 20 000 dětí mladších patnácti let, přičemž najevo vychází jen zlomek případů. Kolem 100 dětí ročně takové jednání nepřežije. Ve skutečnosti jich je mnohem víc – tato úmrtí bývají často vyhodnocena jako přirozená smrt nebo jako nešťastné náhody. Nejvíc jsou vzhledem k naprosté bezbrannosti a snadné zranitelnosti ohroženy děti kojeneckého a batolecího věku. Stovky dětí utrpí v důsledku týrání trvalé a těžké následky na svém fyzickém i duševním zdraví. Kolem 12 dětí mladších patnácti let u nás ročně spáchá dokonanou sebevraždu, nejčastěji pro nesnesitelné rodinné poměry.
9)Psychologická problematika účinnosti trestu odnětí svobody.
TREST
a) sankce je projevem odmítnutí určitého nebezpečného chování,
b) psychologicky –subjektivně je odmítnutím osobnosti který se takto choval a jeho vyloučení ze společnosti.
u sankcí spojených s odnětím svobody :
- ztráta rodinných vztahů,(partnerka, děti)
- oslabení sociálních vazeb ( přátelé)
- prudké snížení životní úrovně
- redukce aktivitt a frustrace zvláště sekundárních potřeb
izolace ve specifických podmínkách se výrazně odlišuje od reálného života mimo vězení a samo je relativně závažnou překážkou reintegrace odsouzeného zpět do společnosti.
vyžaduje to adaptaci na život vězeňské subkultury ( normy a pravidla)
adaptace se nazývá prizonizací :
Institucionalizace – je adaptací na vysoce organizovaný vězeňský život spojená se ztrátou aktivity a iniciativity.
Ideologizace – představuje přijetí subkulturních pravidel a norem – přijetí tohoto systému racionalizací a osvojení si užívání specifického jazyka – kriminálního argotu- je projevem identifikace. Tento proces snižuje až anuluje pravděpodobnost reintegrace
rozvoj druhého života odsouzených jako specifické neformální struktury sociálních vztahů a pozic, hierarchie s přesně vymezenými rolemi a sociálně patologickým chováním.
Dlouhodobé tresty nad 10 let jsou vedeny fakticky pouze za účelem izolace nebezpečného jedince. Regulativní funkce trestu jsou tím předimenzovány. Následkem věznění dochází k vyhasínání sociálně žádoucích vzorců chování – neboť jsou v podmínkách vězení neadaptivní. Objevují se reaktivní psychické poruchy různé hloubky ( úskost, deprese, fobické symptomy) , vynořují se nové vzorce chování- na svobodě nevhodné,- dochází ke ztrátě aktivity až k apatii, zužuje se zájmové pole a osobnost degraduje.
Pravděpodobnost úspěšné reintegrace se snižuje s délkou trestu a zvyšuje se naopak selhání . U doživotních trestů ztrácí smysl jakékoliv zacházení – příprava na reintegraci bez perspektivy propuštění ztrácí smysl.
Role kriminálníka:
* získává ji jedinec, jež byl trestán
* představuje závažné sociální stigma
Propuštění na svobodu představuje ZÁTĚŽ, tím větší, čím déle byl vězněn – jedná se o tzv.
„krizi ze svobody“= trauma ze svobody.
10)Sociální anamnéza.
Základní zásady zpracování sociální anamnézy:
Obecně:
Soc. anamnéza – jak žije , v kterém prostředí se pohybuje, jestli páchal tr. činnost, zdali je zatížen, od kdy kouří, typy alkoholu, jaké návyky, jak byl výchovně zvladatelný, jaké výchovné vlivy, kdo byl vzorem, kdo autoritou, co mu vadilo na té výchově, čeho si cenil, jaké měl velké přání, jak se hodnotil, jak na něj působí rodinné zázemí. Finanční nedostačivost, pokud je v rozvodovém řízení, první soc. vztah.
Pomocí anamnézy zkoumáme důležité okolnosti, které mohly mít vliv na vývoj jedince od narození, resp. Od početí po současnost. Anamnéza se používá hlavně v medicíně, psychologii a pedagogice, včetně speciální pedagogiky – jejich zaměření je však samozřejmě poněkud odlišné.
Rozlišujeme anamnézu:
osobní – okolnosti, týkající se samotného jedince (jeho vývoje, zdravotního stavu atd.)
rodinnou – okolnosti, týkající se hlavně rodičů a sourozenců.
údaje, které by měla obsahovat osobní a rodinná anamnéza se liší co do komplexnosti, některé informace mohou z mnoha různých příčin chybět.
údaje, které by měla obsahovat anamnéza u dítěte – analogicky je lze upravit pro dospělé.
R.A.:
- otec – jméno, příjmení, datum narození, vzdělání, zaměstnání, vlastní, nevlastní, adoptivní, prodělaná vážná onemocnění, duševní nebo somatická, osobnostní vlastnosti, jaký používal a používá on ke svým dětem
- matka – stejně jako otec
- pokud vychovával sledovanou osobu někdo jiný, než otec nebo matka, úvést údaje podle ad 1
- sourozenci ( i nežijící)
- vlastní, nevlastní, jméno,příjmení, data narození, škola, zaměstnání, zdravotní stav, jejich osobnostní vlastnosti
- meziosobnostní vztahy v rodině
- rodina úplná, neúplná, rodinné prostředí – harmonické, problematické – vzájemné vztahy mezi rodiči, rodiči a dětmi, sourozenci
- vážné okolnosti v širší rodině
- příjem, velikost a kvalita bytu, zda má dítě vlastní pokoj, popř. alespoň místo pro sebe
- jiné údaje k R.A.
O.A.:
- jméno příjemní, datum narození, škola, popř. zaměstnání, popř. ústavné péče
- těhotenství
- délka, pořadí (včetně potratů), průběh, nemoci a potíže v těhotenství, duševní stav
matky, další rizikové faktory v době těhotenství
-porod
- trvání porodu, poloha, vyvolaný porod nebo spontánní, císařský řez, komplikace při
porodu, plod donošen, nedonošen, přenášen
- novorozencké období
- porodní míry, asfyxie, sání, délka kojení, novorozencká žloutenka, apod.
- další neuropsychický vývoj
- zvedání hlavy, posazování, sed, stání s oporou, bez opory, chůze, první zub, vývoj
řeči - první slovo, první věta, vady řeči během předškolního, event. Školního období,
návyky – od kdy udržování čistoty, samostatnost v sebeobsluze, výskyt zlozvyků apod.
- prodělané vážnější onemocnění, operace, úrazy
- jaké, v kterém věku, průběh lehký, těžký, komplikovaný
- okolnosti před nástupem do školy
- návštěva jeslí, mateřské školy, adaptace na změnu prostředí, popř. déletrvající
hospitalizace nebo ústavné péče
- školní docházka – odklad PŠD, důvod, přeřazení do jiných typů škol, apod.
- osobnost dítěte – charakterové vlastnosti, volní úsilí, sebehodnocení,
adaptace,zájmy, schopnosti, apod.
- lateralita
- sociální vztahy - vztah k autoritám, vrstevníkům apod.
Jiné údaje k O.A.
Podle způsobu, jakým údaje získáváme rozlišujeme:
- heteroanamnézu – údaje získané od jiné osoby (např. rodič, učitel, vychovatel vypovídá
o dítěti)
- autoanamnéza – údaje získané od vyšetřované osoby (většinou hlavně u dospělých)
Oba způsoby jsou sporné pokud se jedná o objektivitu údajů. Objektivní jsou tzv. tvrdá data (datum narození, dosažené vzdělání, prospěch, lékařské nálezy, zejména biochemické, ale i např. porodní míry atd.) tzn. Data, která lze poměrně snadno ověřit.
Údaje získané pomocí výpovědi vyšetřované osoby o sobě nebo pomocí výpovědi jiných osob o něm mohou být zatíženy zkreslením ať již vědomým či nevědomým. K objektivitě přispívá získávání údajů od více osob. Může se použít i sociogram.(genogram)
11)Psychologická problematika ú
činnosti alternativních trestů.Je to forma trestu nespojená s odnětím svobody (nesmí obsahovat žádnou ztrátu svobody, pachatel musí vyhovět podmínkám, délka alternativního trestu pouze do max. délky odnětí svobody)
Smysl je v tom, aby se prvotrestaný člověk nedostal do vězení, kde se mohou nastartovat negativní důsledky.
3 důvody trestu na svobodě:
humanitní (lze jej potrestat i jinak)
ekonomické
pragmatické (snížení přeplněnosti věznic)
Alternativy k trestu odnětí svobody: domácí vězení, podmíněný odklad nástupu, probace (dohled), služba pro veřejnost, veřejná důtka, veřejná služba v léčebnách, trest odnětí svobody přerušováním, podmíněné propuštění.
Psychologické aspekty AT
- nedochází k takovému poškozování jako u odsouzeného do VT
- nepřímý psycholog. dopad, kdy odsouzený není odtržen od rodiny
- psychol. dopad na pachatele samotného, snaha odčinit to co provedl
důležité je aby probační pracovník ještě před rozsudkem dodal soudci psychologicko sociální informace o obžalovaném ( servis soudci)
Zdroj: Alternativní tresty (Sochůrek)
12)Práce kurátorského oddělení.
Práce kurátorského oddělení.Kompetence soc. kurátorů, péče o propuštění z VTOS.
KURÁTORSKÁ ČINNOST.
Kurátor je sociálním pracovníkem OkÚ, referátu sociálních věcí oddělení péče o dítě. V současné době vznikají na OkÚ samostatná oddělení kurátorské činnosti a sociální prevence.
Obě oddělení, jak péče o dítě, tak kurátorské musí spolu úzce spolupracovat.
Shodou okolností pracuji jako kurátor pro děti a mládež na OkÚ v Jablonci n.N. Zde se oddělení péče o dítě zabývá mimo jiné trestnou činností páchanou na dětech a mládeži.
Naše oddělení kurátorů a sociální prevence se zabývá trestnou činností dětí a mládeže, případně jejími výchovnými problémy.
Náplň práce kurátora je dána vyhláškou ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/91 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon ČNR o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení.
Kurátorská činnost probíhá na úseku :
a) Péče o děti a mladistvé obtížně vychovatelné, tak jak ukládá § 19 vyhlášky č.l82/91 Sb.
b) Péče o občany společensky nepřizpůsobené, dle § 52 téže vyhlášky.
Kdo je obtížně vychovatelným dítětem a mladistvým ?
Obtížně vychovatelným je dítě nebo mladistvý,u kterého pro jeho právní narušení soud stanovil dohled nebo uložil omezení nebo u něhož soud nařídil ústavní výchovu nebo uložil ochrannou výchovu.
Obtížně vychovatelným je dítě, které se dopustilo skutku majícího znaky úmyslného trestného činu a jehož dosavadní výchova byla zanedbávaná.
Obtížně vychovatelným je také mladistvý pravomocně odsouzený pro úmyslný trestný čin, jehož dosavadní výchova byla zanedbaná.
Péče o občany společensky nepřizpůsobivé.
Sociální péče zahrnuje zejména pomoc občanům:
a) propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody
b) proti nimž je vedeno trestní řízení, popřípadě jim byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen, a kteří potřebují pomoc k překonáni nepříznivých sociálních dopadů.
c) závislým na alkoholu nebo jiných toxikomaniích, kteří sociální péči potřebuji při řešení sociálních situací.
d) žijícím nedůstojným způsobem života
e) propuštěným se školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy po dosaženi zletilosti.
Těmto občanům je poskytovaná výchovná a poradenská peče a peněžitá a věcná pomoc - dávky.
Na oddělení kurátorů tedy pracuje kurátor pro děti a mládež a sociální kurátor pro zletilé osoby.
Na našem oddělení kurátorů a sociální prevence navíc pracuje streetwork, nebo-li sociální asistent, který je však metodicky řízen přímo ministerstvem práce a sociálních věci.
Tento sociální pracovník se většinu času pohybuje v přirozeném prostředí mladých lidí a snaží se na ně výchovně působit.
Pokud se týká kurátora pro děti a mládež, tak se tedy jedná o specializovaného pracovníka sociálního referátu OkÚ, který pečuje o :
a) nezletilé děti do 15 let, které se dopustily tr. činu jinak
trestného.
b) mladistvé ( l5 - 18 let), u nichž bylo zahájeno trestní stíhání nebo, kteří se dopustili přestupku.
c) děti a mladistvé s opakovanými poruchami chováni závažného rázu ( záškoláctví, útěky z domova, agresivita, toxikomanie, alkoholismus atd.)
V rámci této péče zajišťuje kurátor pro děti a mládež tyto úkoly :
l. Vede rejstříky trestné činnosti nezletilých, mladistvých a rejstřík výchovných problémů děti a mladistvých.
2. Na základě požadavku orgánů činných v trestním řízení podává kvalifikované zprávy k osobám nezletilých a mladistvých, které se dopustily trestného jednáni. K tomu využívá individuálních pohovorů, šetřeni poměrů, informací obecních úřadů, státních orgánů, školských a zdravotnických zařízení, zaměstnavatele apod.
3. Zúčastňuje se úkonů v přípravném řízení ( výslech, konfrontace, seznámení s výsledky vyšetřování atd.) Zúčastňuje se hlavního líčení a veřejného zasedáni v trestních věcech mladistvých, kde aktivně využívá svá práva daná příslušnými zákony
4. Poskytuje sociálně právní, výchovné případně psychologické poradenství dětem i rodičům při řešeni jejich rodinných, osobních a sociálních problémů a akutních krizových situací. Zprostředkovává pomoc odborných poradenských a zdravotnických pracovišť a jiných odborných zařízení.
5. Připravuje podklady pro jednáni komise péče o rodinu a děti k řízení o výchovných opatřeních nebo k vedení výchovného pohovoru. Podle potřeby se účastní jednání této komise.
6. Spolupůsobí nebo provádí výchovná opatření u obtížně vychovatelných dětí a mladistvých a sleduje jejich činnost.
7. Podává podněty nebo návrhy na zahájení řízení o předběžném opatření, nařízení ústavní či ochranné výchovy, výchovných opatření i na jejich zrušení.
8. Podílí se na realizaci ústavní nebo ochranné výchovy do příslušných zařízení ( zajištění dokladů, místa atd.) ve spolupráci se soudem.
9. Spolupůsobí na zlepšení podmínek v rodinách obtížně vychovatelných nezletilých a mladistvých u kterých je vykonávaná ústavní nebo ochranná výchova s cílem umožnit jejich návrat do rodiny.
10. Navrhuje a realizuje v naléhavých případech okamžité umístění obtížně vychovatelných nezletilých a mladistvých do náhradní výchovy nahrazující výchovu rodičů do doby, než rozhodne soud.
11. Pomáhá nezletilým a mladistvým propuštěným z ústavní nebo ochranné výchovy a mladistvým s výkonu trestu odnětí svobody, aby se co nejvhodněji začlenili do společnosti.
12. Podmíněně odsouzeným mladistvým poskytuje komplexní odbornou sociální pomoc.
13. Zajišťuje výkon opatrovnictví dle příslušných zákonů.
14. Účastní se přestupkového řízeni vedeného proti mladistvému v souladu se zákonem o přestupcích.
15· Analyzuje situaci v oblasti sociálně patologických jevů u mládeže, navrhuje a podílí se na organizování a realizaci preventivních opatření.
16. Spolupracuje s ústavy pro výkon vazby, výkon trestu odnětí svobody, se školskými zařízeními pro výkon ústavní a ochranné výchovy.
17. Podílí se na organizaci a účastní se výchovně rekreačních táborů a jiných akci pro děti z rodin, které řádně neplní své funkce a pro děti obtížně vychovatelné.
Kurátor jako sociální pracovník by měl dodržovat etické zásady, které spočívají na hodnotách demokracie a lidských práv. Sociální pracovník respektuje jedinečnost každého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, rasu či barvu pleti, mateřský jazyk, věk, zdravotní stav, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboženské a politické přesvědčení a bez ohledu na to, jak se podílí na životě celé společnosti.
13)Zvláštnosti sociální práce s mladistvými klienty. Spolupráce s rodinou.
Vzhledem k rozhodujícímu životnímu období pro formování sociálních, profesních a psychických vlastností člověka je třeba u mladistvých postupovat citlivěji než u dospělých.
Adolescence je věk kdy je chování často doprovázeno excesy. Všeobecně se očekává , že mladiství bude snáze pozitivně ovlivnitelný a vychovatelný. Adolescenti mívají typické poruchy chování jako je adolescentní neofílie (dychtivost po nových způsobech , to co tu ještě nebylo bez kritického pohledu) a také problémy v oblasti identity, kterou si teprve dotvořují. Často nechtějí přijmou roli dospělého (především jeho povinností – je zde tendence moratoria, zabrzdit – nepřebírat odpovědnost dospělého ( chce svobodu ale ne povinnosti.) Je zde častý experiment a riziko. Často se identifikují se skupinou , partou – identita je určena vazbou na skupinu. Zbavuje jedince nutnosti řešit svůj problém, veze se v nezodpovědnosti. Má skupinové sebevědomí. Identifikuje se s ideologií a vůdcem. Naplňuje zde své potřeby. Často jde o reakci na zvýšení pocitu nejistoty a ohrožení. Za těchto okolností stoupá i agresivita. Neztotožňuje se s rodiči a dospělými vůbec – nejsou pro něho pozitivními autoritami.
V sociální práci se lze setkat především s mladistvími s poruchami osobnostmi. Je nutná práce s jeho rodinným zázemím případně školou.
Uplatňuje se zde poradenská péče, pracovník často vystupuje jako mediátor mezi rodinou a mladistvým. Je nutné překovávat bariery bránící k vhodnějšímu způsobu výchovy, výuky a budoucímu zařazení ve společnosti.
Na tomto základě a za těchto specifik se poskytuje sociálně právní, výchovné případně psychologické poradenství dětem i rodičům při řešeni jejich rodinných, osobních a sociálních problémů a akutních krizových situací.
Zprostředkovává se pomoc odborných poradenských a zdravotnických pracovišť a jiných odborných zařízení. Spolupůsobí nebo provádí se výchovná opatření u obtížně vychovatelných dětí a mladistvých a sleduje jejich činnost.
Spolupůsobí na zlepšení podmínek v rodinách obtížně vychovatelných nezletilých a mladistvých u kterých je vykonávaná ústavní nebo ochranná výchova s cílem umožnit jejich návrat do rodiny.
Navrhuje a realizuje v naléhavých případech okamžité umístění obtížně vychovatelných nezletilých a mladistvých do náhradní výchovy nahrazující výchovu rodičů do doby, než rozhodne soud.
14)Autoagresivní chování. P
říčiny, druhy, vnější projevy. Prevence.Autoagresivní chování odsouzených - automutilace, sucidiální aktivity.
Psychopatie - Duševní porucha spočívající v abnormální skladbě osobnosti. Abnormalita se týká emocí, pudů, temperamentu, vůle, charakteru, prožívání a chování, nyní se užívá termín: specifická porucha osobnosti !!!!
Automutilace - účelovost, nikdy nevede k sebezničení
Autoagrese - účelová, dostat se do nemocnice, způsob úniku z reality, demonstrativní sebevražda - že je schopen a ochoten to udělat. Snaha o sebevraždu, polykání předmětů, sypání prášku do spojivkového vaku - jde o poruchu pudu sebezáchovy. Selhání psychických mechanismů udržujících při životě.
Sebepoškozování (automutilace) - důsledek autoagrese, bodné, řezné rány. Polykání předmětů - důležité vyšetření břicha a teploty 1x denně. Tichá perforace slepého střeva.
Sebevražda - musí být vyjádřen úmysl zemřít
Sebezabití - tento úmysl zemřít není vyjádřen, jedná se o ukončení života na základě vlastní aktivní činnosti subjektu.
Autoagrese je účelová - do nemocnice, získat výhody, potrápit dozorce, okolí.
Lé
čba - ve velké většině případů se jedná o formu autoterapie, samoléčby, kterou se dociluje snížení vnitřního napětí.Přípravné období - snížení poklesu pracovního výkonu, nervozita, poruchy spánku, bolesti hlavy, snížená chuť k jídlu, dráždivost.
Další léčba - vysazení z prostředí, neuroleptika, antidepresiva, chlorpromazin.
Suicidium s výraznou automutilací (analýza motivace a forenzně psychologický rozbor sebevražd dokonaných a nedokonaných). - Setkáváme se s rozmanitými způsoby násilí, kterých jedinci užívají v sebevražedném úmyslu proti své osobě. Často bývají zraňována i místa netypická, často i přes oděv.
Příznaky - afektivní labilita, samotářství, nestálost, projev únavy, nezájmu, apatie, izolace od společnosti, nedůtklivost, pedantnost, vznětlivost, porucha stabilizace osobnosti. Častý příznak duševní choroby, jsou popsány případy, kdy jedinec při útoku proti své osobě nepociťovat bolest přiměřenou poškození orgánů.
15)Zvláštnosti sociální práce s odsouzenými ženami. Spolupráce s rodinou.
kriminologická specifika :
- ženy nejsou s materiálním světem spojeny tak úzkým poutem Touha po bohatství je nižší, jsou více zaměřeny na vztahy a kvalitu života vidí spíše ve funkčnosti rodiny a vztahů
- v případě odsouzení jsou ženy nuceny nést výraznější společenský odsudek a stigma než muži
- každodenní život žen nese s sebou i prvek odpovědnosti a starostlivosti o druhé – z toho důvodu se podvědomě brání učinit něco, co by jim znemožňovalo tuto starost realizovat.
ženy pachatelky pocházejí většinou s majetkových poměrů hluboko pod společenským průměrem, mají špatné ubytování, nízký stupeň vzdělání, často závislost na alkoholu či drogách mají zdravotní potíže.
reakce na věznění je také jiná než u mužů. Pro většinu mužů to neznamená bezprostřední ohrožení vztahů k manželkám ,družkám dětem a rodičům. Rodinné vztahy žen se téměř vždy výrazně naruší a dochází k úplnému rozpadu.Prožívají tížeji výkon trestu omezením na svobodě , absenci citových vztahů, odloučení od dětí a rodičů. Nemají kázeňské přestupky jako muži, ale jejich emotivita vyúsťuje v hysteriodně motivované excesy, které zaměstnávají personál po delší dobu. Ženy se potýkají s většími traumaty ve VTOS, depresemi citovou a sociální deprivací.
Odloučení žen – matek od dětí se považuje obecně za výrazně deprivující symtom pro obě strany. I přes častý návštěvní styk dochází k postupnému narušování vzájemných vztahů.
Některé ženy si využívají své gravidity při páchání tr. činnosti s tou předtstavou že nebudou odsouzené. Některé evropské věznice mají matku a dítě do 2-3 let společně.
Sociální práce musí směřovat k udržení vztahu ženy k rodině a především k dítěti. Jde o terapeutické postupy a časté kontakty a důraz na extramurální aktivity.
(Mezník –Základy penologie MU Brno)
16)Metody sociální práce.
Sociální práce je chápána jako poskytování sociálních služeb jednotlivcům, rodinám nebo komunitám, má málo vlastních teoretických poznatků (využívá empirických poznatků a teoretické výbavy jiných věd zejména sociologie,psychologie,práva aj.)
znalostní výbavou soc.pr. jsou informace o obecných sociálních podmínkách, o soc. jevech,soc. politice a soc.programech, její metodice a provádění praxe
Účel = pomoci klentovi vyrovnat se s nezměnitelnými problémy
omezit nebo odstranit problémy, které lze změnit nebo vyřešit
přispět ke zlepšení situace, tam kde je možná sociální úprava poměrů
Předpoklady – empatie, vřelost a opravdovost
tvořivost a flexibilní důraznost
TYPY intervence:
instrukce = návod k jednání opírající se o nějaké hodnocení problémové situace
- může být důraznou formou jako příkaz a zákaz nebo méně důraznou
komentář - na situaci reaguje pracovník svým míněním
- neobsahuje návod jednání ale dává nový pohled na věc
kladení otázek – součást systemické terapie (zákl. metoda), nesmí být sugestivní
má pomoci klientovi, aby si odpověděl na problém takovým způsobem,
aby vznikly nové otázky na tento problém
rezonance – není direktivní, patří do humanistické psychologie
- opakujeme to co klient říká jako bychom chtěli pochopit co nám říká
Strategie soc.pr. při soc. intervenci:
plánování rozhovoru (setkání)- stanovení cíle rozhovoru, promyšlený účel setkání
poskytování informací a rad- zachovat objektivitu a přesnost - předejít nedorozumění
povzbuzování, ujišťování a poukazování na obvyklost situace – viz. komentář
podmiňování a podobné behaviorální techniky – odměna a trest k regulaci chování
nácvik chování = komplexnější behaviorální technika, jejíž podstatou je nacvičování specifických forem interakce
dohoda o modifikaci chování – běžně užívaná technika při snahách o reciproční modifikaci chování v rámci partnerských nebo rodinných vztahů
výměna rolí = osvětlující a často účinná metody pomáhající k vzájemnému pochopení osob v konfliktním vztahu
konfrontace – používá se u silného sebeklamu, u klienta neschopného a neochotného nechat nahlédnout skutečnou povahu vlastního jednání – obtížná metodika
změna perspektivy – možnost nahlédnout vlastní situaci z jiné perspektivy
zadávání domácích úkolů – základní a často používaný přístup ke klientům
rozhodování na papíře – s klientem vypracovat seznam položek, o kterých by se měl rozhodnout jak s nimi naložit
brainstorming- skupinové řešení problémů
klient v akutní krizi – vyžaduje zvlášť specifický přístup – nutná podpora nejbližších, umožnit výlev emocí, zprostředkovat pocit naděje a optimismu
Řezníček,I.: Metody sociální práce. Slon.Praha.1996. str. 20-40.
Použití přednášek PhDr. Doušové z předmětu Metody sociální práce.
17)Sociální patologie. Sociálně patologické skupiny a jevy. Základní
charakteristika.
Mnohé lidské činnosti jsou považovány za běžné nebo dokonce sociálně žádoucí, avšak pouze tehdy, pokud je člověk koná v očekávané míře. Pokud se vymknou kontrole, mohou se změnit v patologickou variantu.
Sociální patologie jsou návykové a impulzivní poruchy. Tyto poruchy mají tři základní znaky charakteristiky:
nežádoucí a má negativní následky
(snížit) jinak než určitým činem
Sociálně patologické skupiny a jevy
Patologické hráčství (gambling) – závislost na hře
Workoholismus – závislost na práci
Pyrománie – úmyslné zakládání ohňů a požárů
Kleptománie – opakované krádeže věcí, krade věci které nepotřebuje, má nutkání
Nezaměstnanost, sklon k alkoholu, drogám, patří sem i týrání dětí
18)Kontinuální péče.
Těžiště činnosti sociálních kurátorů spočívá zejména v sociální práci s pachateli trestné činnosti, kteří tvoří téměř 90 % klientely. Pojetí této specifické sociální práce vytyčuje materiál "Informace o kontinuální sociální práci s pachateli trestné
činnosti". Tento materiál zpracovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí a Generálním ředitelstvím Vězeňské služby vymezuje obsah, rozsah a konkrétní způsoby spolupráce sociálních kurátorů a vězeňských sociálních pracovníků.Kontinuální sociální práce ve smyslu zmíněného materiálu zahrnuje práci s klientem ve všech fázích trestního řízení, ve vazbě i na svobodě, v průběhu soudního řízení i ve výkonu trestu. Jejím cílem je navázání vzájemného socio-terapeutického vztahu v zájmu působení na osobnost klienta tak, aby byly upevněny, event. vytvořeny, jeho pozitivní vazby k okolí a nedocházelo k jeho sociální izolaci.
Sociální kurátor tak řeší problémy odsouzených v co největším předstihu před jejich propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody a pomáhá tlumit vlivy vyplývající z izolace těchto lidí ve věznicích. Podmínkou fungování tohoto způsobu sociální práce je vzájemná informovanost a úzká spolupráce mezi pracovníky Vězeňské služby a sociálními kurátory. Generální ředitelství Vězeňské služby vypracovalo informační systém, do kterého byly po dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí zařazeni také sociální kurátoři. To jim umožňuje získávat aktuální informace o klientech, na které mohou operativně reagovat.
Myšlenka kontinuálního resocializačního působení na pachatele trestné činnosti vznikla z iniciativy samotných sociálních kurátorů v době po amnestii prezidenta republiky na počátku 90. let. Do té doby sice existovala spolupráce sociálních kurátorů se sociálními pracovníky tehdejších nápravně výchovných ústavů, avšak byla spontánní a neměla systémový charakter. V současné době je sociální kurátor tím, kdo v rámci kontinuální sociální práce garantuje
zahrnuje :
- práce s rodinou klienta, spolupracovníci
- omezování vlivu sociálně patologických skupin – party, gangy
- pomoc při zabezpečování zdravotní péče, úředních jednáních, kontakt s institucemi
Subjekty kontinuální soc. péče:
SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK – pracovník vězeňské služby
-zpracovává sociální anamnézu pro účely resocializace
SOCIÁLNÍ KURÁTOR - pracovník okresního nebo obvodního úřadu
poskytuje rannou sociální péči a pro dospělé pomoc
jedincům ve fázi vyšetřování vazebního i nevazebního
- zmírňuje sociální důsledky pobytu ve vazbě
- spolupracuje se sociálním pracovníkem věznice
- připravuje odsouzeného na život v extrémních podmínkách
DALŠÍ SUBJEKTY – STÁTNÍ – speciální školní zařízení
- státní zdrav. Instituce určené pro ochranné léčení
- úřady práce, správy soc. zabezpečení
NESTÁTNÍ – církevní a charitativní sdružení (Červený kříž, Naděje,
Armáda spásy, Azylové domy, Domy na půl cesty)
Problémy:
obtížné řešení materiálních podmínek života klientů
malé možnosti pro stupňovité integrování klienta do společnosti
velké administrativní zatížení
19)Sociální prost
ředí jako determinanta chování.Společnost jako celek nepůsobí na člověka přímo, ale prostřednictvím socializačních činitelů, zejména prostřednictvím malých skupin. Významné jsou ty, do kterých je člověk začleněn trvale nebo na dlouhou dobu (rodina, škola, vrstevníci). Socializace je proces přeměny biologické bytosti (novorozence) v bytost společenskou, kulturní, specificky lidskou – jde o vrůstání jedince do společnosti, získávání a plnění společenských rolí, probíhá i v dospělosti i ve stáří. Jde o interakci –subjektu a objektu. Socializace je formální (institucializovaná - hlavně škola) neformální (rodina, partnerství).
Vliv kultury na formování osobnosti individua je zprostředkován sociální zkušeností, kterou získává ze svých sociálních interakcí. Vliv kultury probíhá jako proces socializace. tj. ono vrůstání do podmínek konkrétního kulturního prostředí. Nositelem tohoto vlivu je rodinná výchova (primární socializace). Dítě si osvojuje v tomto procesu přiměřené kulturní návyky , orientuje se v systému hodnot a obyčejů, přejímá role svého pohlaví a věku, osvojuje si používání jazyka a další lidské charakteristiky. Dále na utváření osobnosti působí škola, skupiny vrstevníků, kluby jejích je členem, později pracovní prostředí, masmédia a příslušnost k různým subkulturám jako jsou subkultury mladých, náboženské a politické organizace. Obecně tedy působí daná kultura, subkultura a rodina směrem k jednotlivci. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE VŠAK RODINA. Zde jsou utvářeny základy osobnosti již v prvních letech života a za jistých okolností jsou tyto základy osobnosti již nevratné.
(Nakonečný)Psychický vývoj osobnosti závisí na interakci projevu genetických dispozic a působení různých složek prostředí, především sociálních. Nejvýznamnější sociální skupinou je v tomto smyslu rodina. Zde dochází k stimulaci různých dispozic, vedoucích k rozvoji schopností a dovedností ve všech složkách osobnosti. Rodina uspokojuje všechny základní psychické potřeby, ale dominantní úlohu má ve vztahu k potřebě citové jistoty a bezpečí. Dále si dítě ve svém socializačním vývoji v interakci s jednotlivými členy rodiny osvojuje různé vzorce chování, postoje, normy a z toho vyplývající sociální role. Je základem určité sociální situace. Vytváří se zde také sexuální identita jedince, která bude mít značný význam také pro pozdější roli rodičovskou. Jestliže chování rodičů neodpovídá normě a neuspokojuje základní potřeby dítěte, ovlivňuje tímto způsobem i jeho budoucí rodičovské postoje. Rodiče nemusejí být schopni přiměřeného rodičovského chování – (onemocnění , trvalé postižení) nebo nejsou schopni akceptovat rodičovskou roli. (psychopatičtí jedinci s disharmonickým rozvojem osobnosti, delikvence, návykové látky)
Patologie :
1)psychická deprivace vzniká jako negativní zkušenost z neuspokojování základních psychických potřeb a to v dostatečné míře a po dostatečně dlouhou dobu.
Důležitá je :
a) pot
řeba stimulace : vzniká tak podnětová deprese jako nedostatečné působení rodiny nebo neschopnost organizmu dítěte podněty přijímat. Může se projevit kompenzací – zvýšené úsilí o autostimulaci – cucání prstů, kýváním a jinými automatismy.2) potřeba adekvátního učení – souvisí také se stimulací – nestimulované děti mají málo zkušeností. Pro potřebu porozumění stimulům a učení je důležitý řád a pravidla a tedy stálé a neměnné podněty ( trvalost objektu, stabilní vztah s matkou – platnost řádu je důležitá, aby se dítě necítilo ohroženo a nereagovalo fixací na stereotyp a odmítání jiných podnětů)
V této dynamice vývoje jde o rovnováhu mezi potřebou nových zkušeností a potřebou stability , který představuje bezpečí.
2) Kognitivní deprivace znamená strádání v oblasti stimulace rozvoje poznávacích procesů a adekvátní situací. Kompenzace se potom může projevit v úniku ze situací, kterým dítě nerozumí a fixací na známé prostředí a negativismem – snahou o prosazení vlastních aktivit bez ohledu na platné normy ,které dítě nezná.
3) Citová deprivace znamená nedostatek citových podnětů – lásky a bezpečí.
Jde tedy o neuspokojení potřeby citové jistoty a bezpečí v dostatečné míře po dostatečnou dobu. Dítě má potřebu specifického sociálního objektu - jde o potřebu symbiotického citového vztahu (bezpečí a jistota) především jde o psychickou symbiózu mezi matkou a dítětem. Získává tak emoční zkušenost.
Kompenzace pak hledáním náhradního objektu, změnou objektu ( sourozenec) Někdy jde o substituci – citově deprivované děti se zaměřují na jídlo, hromadění věcí a jiné tělesné potřeby. Krajním mechanismem je rezignace – dítě nemá o intimnější vztah zájem – a v takové situaci ( např. adopce) reaguje na přílišnou vřelost odmítavě.
Jedním z důsledků nedostatečného zájmu matky o dítě je
redukce řečové stimulace. Počáteční vývoj řeči není posilován, na komunikační pokusy dítěte matka nereaguje a vývoj tím brzdí. Chybí- li citově významný člověk nevytváří se ani potřeba komunikace. Slovní zásoba je později chudá, neumějí používat osobní zájmena a to především „já“.Rozumové schopnosti nemusí být závažněji postiženy, ale nejsou dostatečně využívány neboť chybí schopnost učit se ze zkušenosti. Chybí li zpětná citová vazba –ocenění není dítě motivováno – to platí o horším prospěchu než ,který odpovídá jejich skutečnému nadání. Dítě má narušený vztah k vlastnímu výkonu. Infantilně pociťovanou hierarchii hodnot ( naplňuje potřeby, které nebyly naplněny).
Citové prožívání a vztahy jsou typicky změněné zejména k lidem. Děti bývají emočně ploché, nedůvěřivé, někdy i hostilní a agresivní. Mívají nízkou frustrační toleranci. Pro nedostatečné infantilní sebeovládání reagují snadno impulzivně, afektivním výbuchem.
4) Sociální deprivace znamená strádání v oblasti stimulace socializačního vývoje – především na nevhodném chování rodičů nebo na jeho chybění. Dále jde o potřebu identity – získání určité pozice. Na toto mají vliv vývojově adekvátní sociální vztahy – poskytují model chování
Děti mají primitivní, nediferenciované a povrchní vztahy k lidem. Jsou bezradné a nejisté. Projevují se absencí empatie a egocentrismem. Chybí jim zkušenosti v chování v roli. Změna je v sebepojetí dítěte, - jestliže ho nejbližší hodnotí negativně, přirozeně přejímá toto hodnocení a je nejisté, nedůvěřivé a se zvýšenou potřebou ochrany. Změna v hierarchii hodnot je vyvolána infantilním egocentrickým zaměřením přičemž způsob dosažení cíle není pro ně rozhodující.
Kompenzace se může projevit v náhradním uspokojení tam, kde je to dosažitelné např. v partě nebo fixací na jednu oblast v níž je obdivován – krása – výkon.
Subdeprivace - jde o souhrn následků méně závažného strádání .- psychických traumat, frustrací a konfliktů i když rodina při pohledu z vnějšku normálně funguje.
Jde především o malou míru akceptace dítěte – emoční přijetí dítěte a pozitivní identifikace s rodičovskou rolí, - míra empatie – ochota porozumět potřebám dítěte - míra interakce – pozitivně stimulující kontakt.
PSEUDOOLIGOFRENIE:
Při nedostatečné stimulaci může také dojít k retardaci rozumového vývoje – která není způsobena nedostačivostí CNS, ale právě nedostatečnou stimulací .
Při negativním nebo nevhodném působení prostředí může dojít poruchám adaptace , které se primárně dotýkají oblastí prožívání a chování .
Poruchy chování jsou poruchami socializace, protože je porušen vztah k určitým společenským normám.
V oblasti chování jde především :
1) chování nerespektuje sociální normy - - není schopen pochopit jejich význam
( mentál) nebo normy neakceptuje ( jiná hodnotová hierarchie) nebo se nedokáže řídit – (není schopen ovládat své chování (poškození CNS, intoxikace)
2) Nápadnost v oblasti soc. vztahů – nedostatek empatie, chladnost, egoismus – koncentruje se na uspokojování svých potřeb ,absence pocitu viny
3) Agresivita – rys osobnosti nebo chování –porušuje práva ostatních (pociti lhostejnosti k oběti, uspokojení až sadistické zaměření)
Poruchy chování jsou v zásadě ( vývojově u dětí – jinak psychopatie) :
Neagresivní – lži, krádeže, záškoláctví, útěky, toulání a abusus různých látek
Agresivní – fyzické a verbální útoky, týrání, šikana, vandalismus ( vše byla Vagnerová)
20)Systém sociální pé
če v ČR. Vládní, nevládní a neziskové instituce.22)Sociální politika, sociální práce, sociální péče.
Sociální politika : - cílevědomí činnost státu, organizací a institucí, usilující o vytváření podmínek, které omezují příčiny sociální nerovnováhy a zajišťují předpoklady pro harmonický vývoj jedinců, skupin a společenských celků
Sociální péče pomáhá uspokojovat společností objektivně uznávané sociální potřeby občanů , neomezuje se jen na zásahy do hmotné oblasti, ale také psychické, sociální a kulturní
Sociální práce – je odborná disciplína, která speciálními pracovními metodami zajišťuje provádění péče o člověka.
Obě otázky do sebe prolínají, napsala jsem je dohromady.
Sociální péče – změny po r. 1989 – přístup státu k potřebným (nemocní, sociálně slabí,
emigranti,..)
Sociální pomoc - zvýšení odpovědnosti za život, toto je úkolem sociálního pracovníka (nabídne klientovi pomoc a ten se sám rozhodne, zda ji chce, v jaké míře či zda ji odmítne úplně)
Sociální pracovník by měl rozpoznat klientovy možnosti.
Sociální péče je součástí sociální politiky státu. Pomáhá uspokojovat potřeby hmotné, ale i psychické.
Počátkem 90. let vznikla možnost vytvářet dobrovolné organizace, sdružení – skončil monopol státu (občanská společnost). Byl novelizován zákon č. 100.
Formy sociální péče u nás (90. léta)
- sociální pojištění
- státní sociální podpora
- sociální pomoc
Sociální pojištění se skládá z : pojištění důchodové
„ zdravotní
„ nemocenské
„ invalidní
pojištění pro případ nezaměstnanosti
Financování = zaměstnanec + zaměstnavatel – účast povinná
Státní sociální podpora je organizovaná státem, řeší to, co nelze řešit sociálním pojištěním
Podpora - rodiny s dětmi, rodiny vojáků zákl. voj. služby, ochrana nízko příjmových rodin
ZTP (zdravotně tělesně postižení)
Podpora by měla chránit občany před tíživými sociálními situacemi. Je založena na principu solidarity. (Bezdětné rodiny – rodiny s dětmi, zdraví-nemocní, velké příjmy-malé příjmy)
Sociální podpora se snaží řešit situace, na které se občan nedokáže připravit. Většina dávek je testována příjmem žádajícího =) životní minimum
Dávky testované - přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, příspěvek na dopravu
Dávky netestované - rodičovský příspěvek (u ZTP do 7 let věku dítěte)
- zaopatřovací příspěvek
- dávky pěstounské péče
- porodné
- pohřebné
Dávky a služby soc. péče – jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.
VLÁDNÍ organizace – účelová zařízení - ústavní sociální péče
- manželské a předmanželské poradny
- domovy pro matky s dětmi
- zařízení pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc
- kluby důchodců
- zařízení pečovatelské služby
- domovy důchodců
Nevládní organizace + neziskové organizace = dá se jinak nazvat občanská společnost.
Občanská společnost (OS) - definice – je to členitá sociální infrastruktura, která poskytuje široký prostor činnosti dobrovolných skupin občanů a představuje určitý protipól (opozici) státní moci. V totalitních politických systémech se stát snaží integrovat do všech oblastí společenského života. Dochází k deformaci (svoboda projevu), politické kontrole nebo k úplnému potlačení. Aby OS mohla existovat, musí mít prostor, je takovým korektorem státní moci.
OS – skupiny vzájemné pomoci, spolků, občanských iniciativ a sdružení, zvláště pak v sociální pomoci.
Občans. společnost je ukazatelem toho, jak stát plní svoji funkci. Pokud je sdružení mnoho =) špatná legislativa. Zaplní to, co nestačí zaplnit stát. Lidé se naučili mluvit o svých potřebách. (např. Nadace Klíček, Paraple, Spirála – stacionář soukromý, Domy na půl cesty, Azylové domy).
Finance – něco stát, sami klienti, sponzoři, dárci
-) je to protkané (platí to i u státních zařízení domovy důchodců,…)
SOCIÁLNÍ PRÁCE
Dříve - pomoc chudým
Dnes – nová vědecká disciplína (pomáhá rodinám v ekonom. nesnázích a usiluje o to, aby napravovala příčiny, z nichž vyplývá delikvence a kriminalita mládeže)
Sociální práce (SP) je definována jako umění, věda a profese, která pomáhá lidem řešit osobní i nové rodinné problémy. V užším pojetí je SP charakterizována přímým, záměrným a připravovaným kontaktem soc. pracovníka s klientem, skupinou, komunitou za účelem stanovení soc. diagnózy a provádění soc. terapie.
5 základních etap sociální práce
etapa sociální evidence
seznámení s klientem a jeho sociálním problémem
základní údaje a informace o klientovi získává soc. pracovník – přímý kontakt nebo od informátora
diagnostická
zaměřená na zjišťování příčin, které vedly k soc. problému (o co jde, vývoj, vztahy)
návrh řešení sociál. pracovníka a zpracování plánu soc. terapie soc. terapie je nejnáročnější v SP formování názoru přesvědčení postojů citů a jednání sociál. Klientů
terapeutický rozhovor – základní prostředek soc. terapie – cíle – objektivní informace o situaci a její úpravě informovat o soc. problému a možných následcích použít dosažených cílů, na kterých se klient aktivně podílel
ověřování výsledků soc. terapie
Význam: prevence recidiv
Hodnocení účinnosti sociálně výchovné terapie, soc. opatření, služeb a dávek soc. péče
Sociálně VÝCHOVNÁ terapie končí buď úplným nebo částečným vyřešením soc. problému, nebo je přerušena nebo skončena pro absolutní nezájem nebo odmítavý postoj klientů
Sociální práce – případová
skupinová (rodina, škola, soc. působení, práce s komunitou
na ulici – cílová skupina – děti, mladiství a mladí lidé, kteří odmítají instituciované zařízení (místa kde se mládež nachází
znaky: sociální prevence + zabránění šíření soc. patologií
fáze – 1. Vyhledávací (mapování situace, navazování kontaktů =) vždy ulice
2. Zařízení – garáže, sklepy
NE!!!! – skini, pouliční prostitutky, delikventní skupiny, gangy romských dětí
(toto je názor sociální pracovnice z praxe - nekomentuji, neboť neznám důvod)
Aktuální rizikové faktory - nedostatek soc. pracovníků
- nebezpečí syndromu vyhoření
- stres
- administrativní činnost
- nejistota financování soc. sféry
- hledání nových metod
- mezilidské vztahy
- nerespektování hranice mezi soc. prac. a klientem
- sebeobětování
Čerpáno z přednášek p. Grima a p. Doušové
21)Pozorování jako metoda v podmínkách vězeňství.
jako součást peniteciární diagnostiky a jako součást režimového opatření
Pozorování sleduje člověka, jeho činnost, chování (musíme si vymezit co budeme sledovat)
dozvídáme se o přirozeném průběhu psychických jevů bez umělého zásahu
( verbální projevy, neverbální, sociální projevy, citové )
používá se samostatně nebo v kombinaci s rozhovorem
zásady pozorování :
- plánovitost
- systematičnost
- přesnost a objektivita
přímé a nepřímé a skryté
přirozené, navozené
skupinové a individuální
dlouhodobé a krátkodobé
CHYBY: HALO EFEKT – dojem po prvním kontaktu (ukvapené závěry,
předsudky)
KONTRASTU -
INTROSPEKCE – sledování vlastních psychických stavů
Pozorování slouží k poznání osobnosti klienta, eventuálně poruch chování a představuje specifický příspěvek k zaměření výchovné nebo terapeutické činnosti.
23)Prevence drogových závislostí. Zdravotnictví, sociální pé
če, krizová centra.Zdravotnictví.
Česká sociální práce má hlubokou tradici v sektoru zdravotnictví. Dělí se na zdravotnickou a civilní.
profese tzv. sociálních sester (zdravotní pracovnice se soc. nástavbou - vzdělání) se udržela i za minulého režimu a díky tomu je schopná organizačně možnost uplatnění soc. pracovníka v tomto sektoru je naopak zúžený, neboť je kladen důraz na zdravotní vzdělání
Speciálním zdravotním oborem je péče o duševně nemocné a pomoc osobám s vývojovými poruchami – pomoc žít v běžném prostředí (v rodinách, ubytovnách, školách, stacionářích,aj.)
budování informačních a poradenských středisek nebo týmů, které jsou k dispozici rodinným příslušníkům těchto klientů
denní kliniky spolu s preventivními a krizovými středisky pomoci – prozatím pouze několik
Drogová prevence
ve zdravotnictví se projevuje v souvislosti s požadavky zdravého životního stylu:omezení lékařů předepisovat OPL
minimální předepisování léků na něž může vzniknout návyk a podle možnosti k jejich nahrazování nenávykovými látkami
širší zavádění nefarmakologické terapie (psychoterapie,akupunktura)
motivování pacientů prostřednictvím zdravotní výchovy, aby návykové látky nevyžadovali a nekonzumovali
Sociální péče.
Sociální práce je chápána jako poskytování sociálních služeb jednotlivcům, rodinám nebo komunitám má málo vlastních teoretických poznatků (využívá empirických poznatků a teoretické výbavy jiných věd zejména sociologie,psychologie,práva aj.)
znalostní výbavou soc.pr. jsou informace o obecných sociálních podmínkách, o soc. jevech,soc. politice a soc.programech, její metodice a provádění praxe
drogová prevence se odráží především v práci streetwork, kurátora ( prevence sekundární, terciální)
Krizová centra patří k sociální práci a jsou jak státní tak nestátní. Jde o nízkoprahová centra pro intervenci v krizi, K centra ( šlehárny), Centra drogových závislosti , typy Drop in apod. Zde je možná sekundární prevence – rodiče , příbuzní abuzerů, tak terciální prevence – zabránit návratu recidivy.
24)Preventivní programy.
Preventivní programy mají za úkol pomoci klientovi vyrovnat se:
- s těžkou životní situací
- s neřešitelnými problémy,
- omezit nebo odstranit problémy, které lze změnit nebo vyřešit
- přispět ke zlepšení situace, tam kde je možná sociální úprava poměrů
Programy - Škola bez drog, Peer , Street work, terapeutické komunity
Streetwork reprezentovaný sociálním asistentem se nyní, čtyři roky po svém experimentálním zavedení, stal součástí sociální politiky státu a tvoří, vedle funkce
kurátora pro mládež a sociálního kurátora, jeden z článků systému prevence sociálně patologických jevů v resortu práce a sociálních věcí….
25)Výchovné a vzd
ělávací instituce v ČR. Základní členění. Stručnácharakteristika.
Výchovně vzdělávací soustava je v upravena zákonem č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol, ve znění pozdějších předpisů, tzv. školský zákon.
Výchovně vzdělávací soustava je tvořena:
pokud jsou zařazeny do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení.
Soustavu základních a středních škol tvoří
-základní škola
-učiliště
-střední odborné učiliště
Základní školy
ZŠ poskytuje základní vzdělání , zabezpečuje rozumovou výchovu ve smyslu vědeckého poznání atd. ZŠ připravuje žáky pro další studium a praxi.
ZUŠ poskytuje základy vzdělání v jednotlivých uměleckých oborech a připravuje pro studium učebních a studijních oborů ve středních školách uměleckého zaměření a v konzervatoři. Připravuje žáky na studium na VŠ s uměleckým zaměřením. Studium je určeno převážně pro žáky ZŠ.
Střední školy
Střední školy poskytují žákům střední odborné vzdělání, úplné střední vzdělání, úplné střední odborné vzdělání a vyšší odborné vzdělání . Připravují je pro výkon povolání a činností např. ve správě, kultuře, národ. hospodářství atd. Připravují žáky pro studium na VŠ. SŠ uplatňují jednotu výchovy a vzdělávání, spojení školy se životem a usilují o všestranný harmonický rozvoj osobnosti mladého člověka.
Střední školy se člení:
Poskytuje žákům střední odborné vzdělání, které zahrnuje všeobecné vzdělání a odbornou přípravu. Ukončuje se úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky ve studijních nebo učebních oborech. (příprava pro výkon zejména dělnických povolání). Zajišťuje teoretické vyučování, praktické vyučování a výchovu mimo vyučování.
St
ředisko praktického vyučování zajišťuje praktické vyučování a výchovu mimo vyučování pro žáky, kterým střední odborné učiliště zajišťuje pouze teoretické vyučování.
Všeobecné vzdělávací vnitřně diferencovaná škola. Připravuje především pro studium na VŠ. Poskytuje úplné střední vzdělání, které zahrnuje obsahově širší a hlubší všeobecné vzdělání a odbornou přípravu diferencovanou podle druhu středních škol. Ukončuje se vykonáním maturitní zkoušky. Připravuje i pro výkon některých činností ve správě, kultuře a v dalších oblastech (4-leté, 6-leté, 8-leté).
Střední odborná škola připravuje především pro výkon odborných činností, zejména technickohospodářských, ekonomických, pedagogických, zdravotnických, sociálně právních , správních, uměleckých a kulturních , připravuje i pro studium na vysoké škole. Denní studium trvá nejvýše čtyři roky. Poskytuje úplné střední odborné vzdělání, zahrnuje obsahově širší a hlubší všeobecné vzdělání a odbornou přípravu, diferencovanou podle druhu střední školy.
Konzervatoř
Je specifický typ střední odborné školy, která připravuje pro obor zpěv, hudba, tanec nebo dramatické umění. Připravuje i pro studium na VŠ.(6 ročníků, tanec – 8 ročníků). Studium ukončeno absolutoriem, nebo maturitou nejdříve však po 4. Ročníku, u tance až po 8. Ročníku.
Učiliště
Poskytuje odbornou přípravu pro výkon povolání žáků, kteří ukončili povinnou školní docházku v ZŠ v nižším než devátém ročníku nebo devátý ročník neukončili úspěšně. Ukončuje se úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky.
Studium p
ři zaměstnání, kombinované studium a studium jednotlivých vyučovacích předmětůStudium při zaměstnání - večerní(směnné), dálkové nebo externí.
Studium při zaměstnání a kombinované je rovnocenné se vzděláním získaným v denním studiu.
Praktické vyučování je nedílnou součástí výchovy a vzdělávání ve středních školách a v odborných učilištích, spojení výchovy a vzdělávání s praxí, důsledné osvojení příslušných dovedností a získání schopností využívat vědomosti v praxi.
Nástavbové studium
Organizují střední školy. Určeno pro absolventy se středním odborným vzděláním. Zdokonalení a specializace pro kvalifikovaný výkon v určitém druhu povolání. Zakončeno maturitní zkouškou.
Vyšší odborná škola
Připravuje pro kvalifikovaný výkon náročných odborných činností nebo prohlubuje dosažené vzdělání pro výkon konkrétních náročných činností. Poskytuje v jednotlivých studijních oborech vyšší odborné vzdělání, které zahrnuje všeobecné, specifické odborné vzdělání, praktickou přípravu a ukončuje se absolutoriem.(DS – 2-3 roky, dálk. 3-4 roky). Určeno pro absolventy úplného středního vzdělání nebo úplného středního odborného vzdělání.
Speciální školy
Speciální školy poskytují pomocí zvláštních výchovných a vyučovacích metod, prostředků a forem výchovu a vzdělávání žákům mentálně, smyslově nebo tělesně postiženým, žákům s vadami řeči, žákům s více vadami, žákům obtížně vychovatelným a žákům nemocným a oslabeným, umístěným ve zdravotnických zařízeních. Připravují tyto žáky k začlenění do pracovního procesu a života společnosti.
Speciálními školami jsou základní speciální školy a střední speciální školy. Vzdělání získané v těchto školách je rovnocenné vzdělání získanému v základní škole a v ostatních středních školách.
Speciálními školami jsou také zvláštní školy, odborná učiliště, praktické školy a pomocné školy.
Speciální základní školy
Poskytují žákům výchovu a vzdělávání stejnou jako ZŠ způsobem přiměřeným jejich postižení. Zřizují se školy
Poskytují žákům výchovu a vzdělávání jako na středních školách způsobem přiměřeným jejich postižení. Vzdělávají žáky smyslově nebo tělesně postižené a žáky obtížně vychovatelné, pokud se nemohou vzdělávat společně se žáky ostatních středních škol.
Člení se na:
Studium může být prodlouženo obecně závazným právním předpisem až o 2 roky
Zvláštní škola
Vzdělává žáky s takovými rozumovými nedostatky, pro které se nemohou s úspěchem vzdělávat v základní škole, ani ve speciální základní škole. Má 9 ročníků, mohou mít i 10.
Odborné učiliště
Poskytuje odbornou přípravu v učebních oborech s upravenými učebními plány. Připravuje pro výkon povolání odpovídajících příslušnému učebnímu oboru. Trvá 2 – 3 roky.Poskytuje přípravu pro výkon jednoduchých činností žáků, kteří jsou schopni samostatně pracovat, ale jejich pracovní a společenské uplatnění musí být řízeno jinými osobami. Přijímají se přednostně žáci, kteří úspěšně ukončili 9. ročník zvláštní školy.
Praktická škola
Připravuje žáky pro výkon jednoduchých činností. Příprava trvá 1 – 3 roky. Do 3-leté přípravy se přednostně přijímají žáci, kteří úspěšně ukončili zvláštní školu, dále žáci, kteří ukončili povinnou školní docházku v nižším než devátém ročníku zvláštní školy, popř. základní školy(existují i výjimky). Do 1-leté a 2-leté přípravy se přednostně přijímají žáci, kteří splnili povinnou školní docházku na zvláštní nebo pomocné škole. 3-letá příprava ukončena závěrečnou zkouškou, 1-letá, 2-letá – vydání závěrečného vysvědčení.
Pomocná škola
Vychovává a vzdělává obtížně vzdělavatelné žáky s takovými nedostatky rozumového vývoje, pro které se nemohou vzdělávat ani ve zvláštní škole, jsou však schopni osvojit si alespoň některé prvky vzdělání. Zaměřuje se na vypěstování návyků sebeobsluhy, osobní hygieny a na rozvíjení přiměřených poznatků a pracovních dovedností s předměty denní potřeby. Má 10 ročníků. Před nástupem do pomocné školy a před osvobozením od povinné školní docházky se dětem s těžkým mentálním postižením umožňuje příprava na vzdělání v délce 1 až 3 let.
26)Dotazník a rizika jeho použití ve vězeňství.
Slouží ke stejným účelům jako rozhovor, ale místo ústních výpovědí, přináší výp. písemné.
Je časově méně náročnější. Zpravidla dáváme dotazník celé skupině osob současně. Zadání dobře vypracovaného dotazníku neklade tak vysoké požadavky na zkušenost psychologa jako rozhovor, v němž mnoho záleží na navázání osobního kontaktu, na získání důvěry dotazovaného.
Rozlišujeme otázky - uzavřené - odpověď je ano,ne,
- otevřené - odpověď je výčet více či méně obšírný
Nevýhody
nechuť některých lidí vyjadřovat se písemně (někteří vězni neumějí číst a psát)
závislost na schopnosti introspekce
chybí osobní kontakt
nelze upřesnit otázku, která byla nepochopena, nebo nedostatečně zodpovězena
nelze položit doplňkovou otázku
nelze posoudit citový vztah ke sdělovanému obsahu
odpovídající tam může nalhat co chce
rizika použití ve vězeňství spočívají dále v celé škále negativních jevů ve vězení – ideologizace – lhavost, tajnůstkářství, podlézání vzájemná demoralizace, skupinové normy
- ovlivňování – u dotazníku toto nelze korigovat.
27)Asociální, disociální a antisociální chování. Stručná charakteristika.
Za asociální chování jsou považovány takové projevy, které nejsou v souladu se společenskou morálkou (výtržnictví, útěky, záškoláctví, sebepoškozování). Jejich mírnější podoba se někdy označuje jako chování disociální. V tomto směru se chápou výkyvy chování projevující se dočasně a které jsou příznačně věku (neposlušnost, zlozvyky, vzdorovitost, negativizmus, lhavost)( jiné normy a hodnoty). Chování antisociální, tedy protispolečenské se už dostává do rozporu s normami práva, nejen morálky. Vyznačuje se agresivitou, destruktivní činností, delikvencí. Jde o činnost, která je právně postižitelná a trestná (alkoholizmus, toxikomanie, prostituce, rasizmus a kriminalita)
28)Možnosti a hranice resocializace delikventa.
- je to sekundární socializace osob vykazující kriminální sklony
a) obecné metody zacházení s vězni - předpisy, rozkazy a ostatními normami, které se vztahují na všechny odsouzené stejně /zajišťují pořádek a kázeň/
b) speciální metody zacházení s vězni - pedagogické, sociální, psychologické, psychiatrické a speciální metody, zaměřené na individuální a skupinovou práci s ods.
- není na místě přehnaný optimismismus, určité druhy pachatelů není možné resoc., ale je třeba snaha, plnit účel výkonu trestu.
- možnosti resocializace jsou limitovány rodinnou výchovou, kriminální, osobní anamnézou, ...
- je důležitá diferenciace odsouzených - prvotrestaní, krádeže, vraždy,...
- programy - pracovní, vzdělávací, volnočasové, terapeutické
Postpenitenciírní péče - výstupní oddělení, spolupráce s rodinou, vytváření soc. zázemí, šok ze svobody, nácvik situací,.....
29)Spolupráce vyšetřovatele s orgány sociální péče. Základní aspekty.
Vyšetřovatel PČR je v každém případě povinen nahlásit veškeré provedené úkony pracovníkům oddělení péče o dítě. (toto vyplývá z meziresortních práv. předpisů - některé názory nejsou přesné)
Pokud vyšetřovatel zahájí trestní stíhání proti mladistvému a nezletilému musí seznámit oddělení péče o dítě (OPD) v místě trvalého bydliště o provedených úkonech.
Pracovníci těchto oddělení jsou přítomni při těchto prováděných úkonech:
Oddělení péče o dítě je povinno sdělit:
Ust. § 8 odst. 1 trestního řádu (TŘ):
To znamená:
v případě umístění v ústavních zařízeních:
Zpráva OPD se vyhotovuje ve dvojím vyhotovení : 1x úřad vyšetřování
1x státní zástupce
30) Zvláštnosti výslechu dít
ěte a mladistvého.Trestní řád (právo) nestanoví podmínky svědecké způsobilosti – proto mohou vypovídat osoby nezletilé, mládež i osoby s duševními vadami. Děti a mladiství v starověku i středověku nemohly svědčit. Ještě v 19 stol. Byly děti považovány za neschopné věrohodného svědectví. Převládalo přesvědčení, že taková výpověď je nepřesná, nespolehlivá – zdůrazňovala se bohatá dětská fantazie a neschopnost ji odlišit od reality.
Děti jsou však běžně způsobilé podat věrohodnou výpověď.
Psychologické zvláštnosti a odlišnosti od dospělých spočívají v tom, že při jejich výpovědi se musí brát v úvahu nejen chronologický věk, ale i stupeň duševního a tělesného vývoje a přihlížet k nerovnoměrnostem vývoje jednotlivých složek osobnosti, k nevyváženosti a celkové nehotovosti organizmu.
Jednotlivé fáze :
Do 4 let – fantazie splývá s vzpomínkami – dětskou fantazii však dospělý snadno pozná. Vysoká sugestibilita, nedokáží podat souvislý výklad, ale o jednoduše strukturovaných událostech jsou však schopny podat použitelné výpovědi.
Od 6-7 let - realistické období dětského života – schopnost si vybavovat zážitky s přesností vjemu – je to pro toto období typické a má za následek popis události až s překvapujícími detaily, které mohou dospělému uniknout ( později se toto vnímání ztrácí)
Pubescence - již vysoká věrohodnost a schopnost reprodukce události. Dívky v tomto období jsou pokládány za méně spolehlivé ve výpovědích o pohlavních záležitostech.
Obecně o jednoduchých a přehledných událostech dokáže správně vypovídat často i slabomyslné dítě. Paměť slabomyslných bývá někdy docela dobrá.
Kvalitu výpovědi obecně ovlivňuje charakter prostředí a celková atmosféra výslechu. U dětí to má zásadní význam. Prostředí má být příjemné, uklidňující . Vybavení má být stimulující spíše domácího rázu což usnadňuje přátelský kontakt a porozumění. Toto vede k ochotě spontánně vypovídat i o nepříznivých skutečnostech a vyjadřování prožitého je přesnější.
K výpovědi dětí a mladistvích dochází často při sexuálním zneužívání nebo týrání.
Základním předpokladem věrohodnosti je zda má svědek poctivou snahu vypovídat pravdivě. Jde o vědomí následků. U malých dětí je daleko menší okruh možných motivů lhaní. Motivem bývá ochrana vlastní osoby nebo rodinných příslušníků před trestem nebo jinými nepříznivými následky. V období pubescence se dívky stávají obětí sex. Deliktů pro vystupňovanou pohotovost k takovým „dobrodružstvím“. Při silné potřebě uplatnění může vzniknout nebezpečí vymýšlení nebo přehánění sexuálních zážitků vypracovaných zpravidla pro jedince stejného pohlaví a věku. Častost lhaní u dětí je závislá na sociální situaci. Děti se špatným prospěchem lžou častěji –potřebují více výmluv. Lež sloužící k sebeobraně je jiná než vědomé obvinění nevinného. U sexuálních deliktů ovšem obojí může být spojeno.
Obecně se laicky předpokládá ,že sexuálně zkušení svědkové (děti) jsou méně spolehliví než nezkažené děti. Geisler však upozorňuje, že sexuální depravace (morální úpadek) nesnižuje zásadně věrohodnost. Řada věrohodných výpovědí přišla od již dříve obětí sexuálních deliktů.
Právě sexuální depravace je indicií věrohodnosti – protože sex. zneužívané děti nejdéle zatajují zneužívání protože se bojí následků.
Sexuální zkušenost ale představuje nebezpečí, že zkušenosti budou přeneseny na jiného muže (to však potřebuje náležitý motiv). Intelektuálně méněcenné, sexuálně zkušené, pudové ,depravované a psychopatické děti a mladiství jsou nejčastěji objekty sex. deliktů.
31)Základní aspekty psychohygieny pracovníka VS v psychologických otázkách.
- únava vyplývá z toho:
- relaxace - přetíženost, nedostatek lidí
- psychické jevy - podrážděnost, přesčasy
- vnímání - psychická odolnost, stabilita
Tlaky na psychiku: - stres, napětí
odpočinek : pasivní
aktivní (sport, četba, koníčky)
antistresový program
Relaxace – fyzická (masáže) – sportovní, léčebné, medicínské
relaxační techniky – autoregulační trénink, relaxační hudba, cílený program
- velká psychická zátěž, působení negativních jedinců, přehlížení negativních tendencí, stres
- přetížení - a) podrážděnost
b) únava
c) klesá odolnost
- vztahy podřízený – nadřízený
- osobnostní změny
- odpočinek - aktivní, pasivní
- relaxace - fyzické, psychické (uvolňovací masáže, sport, léčebné, koníčky)
- rodinné zázemí
32)Krizová intervence.
Specifický postup vyžaduje klient v akutní krizi.
Krizová intervence zabrání prohloubení krize a dlouhodobějším důsledkům. Dezorganizovaný klient potřebuje, aby mu někdo poskytl emocionální podporu (pečlivé naslouchání, odezva, slovní ujištění). Takový klient potřebuje zejména podporu svých nejbližších, a proto je vhodné mu v tomto ohledu pomoci. Je třeba povzbudit nebo umožnit výlev emocí. Jejich intenzita se bude postupně snižovat. Klientovi je třeba zprostředkovat pocit naděje a optimismu.
Sociální pracovník – měl by být velmi aktivní, měl by pečlivě analyzovat vzniklou situaci
je vhodné problémy rozdrobit na zvládnutelná dílčí témata
poskytovat faktické informace a naznačovat důsledky případného jednání.
je možné posilovat adaptabilní jednání u klientů buď odkazem na podobnou situaci v jeho minulosti, nebo na jiné osoby, které vyřešily obdobný problém
Pro děti vyrůstající v selhávajících rodinách může mít velký význam docházka do
specializovaného denního centra nebo umístění do náhradní rodiny, a to i dočasně. U nás tato centra prozatím nejsou, máme jen zařízení pro krizovou intervenci, které poskytuje pouze pomoc krátkodobou.Řezníček,I.: Metody sociální práce. Slon. Praha.1996. str. 49
Matoušek,O.-Kroftová,A.:Mládež a delikvence.Portál.Praha.1998. str. 266
33)Problémový klient. Typy problémových klient
ů. Zvláštnosti jejich chování.Typy problémových klientů
- nedobrovolní klienti
- osoby závislé na alkoholu a drogách
- manipulativní klienti
- nebezpeční klienti
Zvláštnosti jejich chování:
a)Konflikt rozhodování
frustrace - fyzická, biologická, psychická, sociální, existenční
deprivace
stres
b) Reakce na konflikt:
- přesouvání na druhé osoby /hněv a zlost/
- agresivita vůči sobě /sebeobviňování, výčitky svědomí/
- netrestající /zlehčování/ projev jiných tendencí
/útěcha, okázalá radost/
c)Poruchy vyvolané konfliktní situací
- destruktivní komunikace /ponížit a urazit/
- autoritářská komunikace /vnucování postojů/
- disjunktivní komunikace /humor, zesměšnování/
- pseudokmunikace /zdvořilostní, řeči o počasí/
- kon komunikace /přerušení komunikace/
- INTERPERSONÁLNÍ komunikace - OBOUSMĚRNÁ
34) Přístup k problémovému klientovi.
Úspěšný a efektivní přístup k problémovému klientovi by měl splňovat některé základní podmínky mezi něž patří:
- užití oboustranně srozumitelného jazyka nebo znakového systému
- propojení myšlenkových okruhů obou partnerů
- existence společné či obdobné zkušenosti
- oboustranný zájem o dorozumění
- soulad tématické /o čem se mluví/ a interpretační /jaký význam
je sdělovanému přikládán/ linie komunikace, která se realizuje
ve verbální i neverbální rovině
- přiměřené postoje obou stran ke sdělovanému
Specifika přístupu k problémovému klientovi:
Je nezbytné, aby poradenská činnost orientovaná na zdravotně a sociálně znevýhodněnou klientelu respektovala některé společenské rysy,které musí poradce akceptovat patří:
- citová a podnětová deprivace
- obtíže při zvládnutí emancipace, procesu osamostatňování
- poruchy sebepojetí, např.zkreslené sebehodnocení
- emocionální labilita, neadekvátní prožívání a sebeprožívání
- izolovanost, snížená sociabilita
- komunikační bariéry, problematické utváření sociálních vztahů
Poruchy vyvolané konfliktní situací
- destruktivní komunikace je charakteristická tendencí podlomit
postoje, názory a zájmy druhého člověka s cílem jej ponížit nebo
urazit
- autoritářská komunikace se projevuje vnucováním
vlastních postojů, názorů, norem chování
- disjunktivní komunikace, jedinec sice registruje zprávy a podněty, avšak není jimi ovlivněn nebo je zpracovává irelevantně/např. s humorem, zesměšňováním/
- pseudokomunikace, formální komunikace bez hodnotného obsahu zdvořilostní otázky, hovor o počasí/
-konkomunikace, faktické přerušení komunikace, ačkoliv její činitelé jsou nadále přítomni
35)Rozhovor. Komunikace. Nejčastější chyby v komunikaci. Druhy otázek, kladení
otázek.
Jde o komunikaci – bezprostřední styk tazatele a tázaného, jeho hodnota závisí na dovednostech tazatele a jeho zkušenosti a schopnosti subjektu introspektivně vnímat sebe , interpretovat správně své projevy a ochotě vypovídat.
techniky :
nedirektivní techniky :
- Rogers – důvěra, empatie, autentický zájem- neudílí rady
direktivní techniky
- je povoleno udílení rad, kladení otázek, -terapeut je aktivní klient pasivní
freudova dynamická technika volných asociací – uvolnění, co ho napadne – potlačené jevy
Sullivanova technika – co osoba řekne , jakým způsobem o tom mluví, obsahová a formální stránka řeči
Má odhalit fakta, týkající se životní historie zkoumané osoby.
Podle techniky provádění se dělí:
- standardizovaný – podle předem připravených a přesně formulovaných otázek
- nestandardizovaný – formulace otázek i pořadí různé, zachová se jen cíl
- volný – sleduje cíl, prostředky nejsou předem stanoven
- polostandardizovaný – předem připravené otázky, během rozhovoru vyplynou jiné, doplní se do rozhovoru
Fáze rozhovoru
ÚVOD – formality, představení, navázání kontaktu se zkoumanou osobou
POKRAČOVÁNÍ – nejprve obecnější otázky, podporujeme sdílnost (přitakání, pokynutí hlavy) vyvarujeme se netrpělivých otázek. Jestliže řekl něco co nechtěl, přejdeme to a ve vhodné chvíli se k tomu vrátíme ( nikdy proč, nesugestivně)
VRCHOL – jádro problému
ZÁVĚR – je nutno vhodným způsobem ukončit, aby bylo možno kdykoliv pokračovat ve stejně příznivém ovzduší
Předpoklady úspěšného rozhovoru:
vhodně volené prostředí, beze spěchu
navázání kontaktu
uvážit varianty možných odpovědí
otázky formulovat jasně a srozumitelně
být trpělivý a taktní, nenechat se vyprovokovat
vhodně povzbuzovat dotazovaného
Zásady diagnostického rozhovoru.
Jedná se o typ rozhovoru dle cíle (rozhovor odhaluje fakta a životní historii zkoumané osoby), zjišťuje všechny potřebné údaje - v čem spočívá problém - náznak řešení problému
Fáze rozhovoru:
a) Úvod
b) Vzestup
c) Dosažení cíle
d) Závěr
a) Úvodní otázky - uvolňovací, klient musí odpovědět (např. počasí, jaká byla cesta, sděluje účel rozhovoru atd.)
- u žen se neptat na věk
b} Vzestup - konkrétní údaje, otázky o údajích, které potřebujeme
c) Dosažení cíle - odpovědi na nejdůležitější otázky
d) Závěr - stejný charakter jako zahřívací, uvolňovací
- příprava klienta na příští návštěvu
- nutné rozhovor vhodným způsobem ukončit a to tak aby v něm bylo
možno kdykoliv pokračovat
Otázky - při rozhovoru musí být zaměřeny na jádro problému
Intimní - pouze uprostřed vzestupné fáze
Mezi otázkami rozptýlit klienta (např. káva apod.)
Zápis záznamu - pokud je použito magnetofonu tak pouze se souhlasem klienta,
jinak psát pouze to nejdůležitější
Potřeba intimity - ujištění klienta
Komplexní šetření (= analýza situace klienta)
- je to souhrn diagnostických rozhovorů
- skupiny informací, které bychom měli získat:
1) Osobní údaje o klientovi
2) Údaje o ekonomické situaci klienta
3} Zdravotní situace klienta a rodiny
4) Hygienické poměry klienta a rodiny
5} Bytové poměry klienta
6) Výchovné prostředí klienta a rodiny, způsoby výchovy, rozsah práce
7) Vztahy v rodině (mezi všemi členy)
8) Vztahy k ostatním společenským skupinám, zájmovým, příbuzným
36)Poradenství, jeho druhy. Možnosti, specifikace, kritické zhodnocení
ú
činnosti.Je to specifická forma boje proti patologickým jevům. Jedná se o systematickou odbornou službu – pomoc, návod, poskytnutí informací, poučení, poznání, radu. Poradenství využívá poznatků sociologie, pedagogiky, psychologie,……
Sociální kurátoři provádějí poradenskou činnost v rámci prevence v boji proti kriminalitě. Jejich činnost je zaměřena i na dobrovolné klienty.
Podněty k evidenci přicházejí prvotně od rodičů, ze základních škol a středních zejména pak z učilišť, ale i z úřadu vyšetřování PČR. Poradenská činnost se prvé řadě vztahuje na požadavky od rodičů a učitelů. Jedním z prvních signálů bývá neomluvené absence žáka, pozdní příchody domů, útěky z domova, šikana atd.
O absenci v 99 případech rodiče nevědí. V rámci prevence je nejdůležitější spolupráce rodičů s kurátory (ne všichni rodičové jsou takové spolupráci nakloněni).
pedagogicko-psychologická poradna – zkoumá vztah žák, škola, rodina. Zkoumá schopnosti rodičů a dítěte překonat absenci. Pokud poradna nemá kladné výsledky, nabízí se další možnost
odborný klinicky psycholog nebo psychiatr
Obtížná komunikace mezi rodiči a dětmi, ale i mezi rodiči navzájem – může být řešena pomocí odborné terapeutické pomoci RIAPS (řešení životních problémů se sebou, s rodiči, dětmi, se svou nemocí, se smrtí někoho blízkého nebo s umíráním, se svou odlišností, se smyslem života, se samotou, obavami z AIDS). Na základě dobrovolnosti.
Zařízení, na které je možno se obrátit v případě, že Váš pacient má problémy s drogami a rozhodne se je řešit.
Městské centrum sociálních služeb a prevence
Krizové centrum TRIANGL - součást Městského centra sociálních služeb a prevence. Pomáhá dětem a dospívajícím v obtížných životních situacích. Pracují zejména s kliety ve věku základní školní docházky a jejich rodinami.
PREV CENTRUM (Centrum prevence drogových závislostí)
krizové oddělení (od 6 – 18 let)
pobytové oddělení (od 6 – do 15 let)
jednorázové i dlouhodobé spolupráce při řešení problémů (jednotlivci, rodiny, skupiny)
kontaktní centrum SANANIM – nestátní zdravotnické zařízení, zaměřené na klientelu dosud nemotivovanou k léčbě. Cílem je zejména zmenšování zdravotních a sociálních rizik klienta . Založeno na anonymitě
denní stacionář SANANIM – psychoterapeutické ambulantní zařízení, zabývající se sekundární a terciární prevencí drogových závislostí. Dosud jediný svého druhu v ČR. Intenzivní ambulantní léčba (3 měsíce)
Drop – in – středisko léčby a prevence drogových závislostí
KRUH - preventivně výchovné oddělení Střediska pro mládež Klíčov. Zajišťuje ambulantní péči pro děti a mládež do 18-ti let, i pro starší do doby jejich přípravy na povolání. Jedná se o děti a mládež s možností asociálního vývoje chování(záškoláctví, šikanování, experimenty s drogou, krádeže atd.)
STREET CLUB – jedná se o dobrovolníky z řad studentů, kteří mají vymezené určité lokality pohybu, kde dochází ke kontaktu s osobami drogově závislými. Dobrovolníci se snaží tyto osoby získat na svou stranu a vysvětlit jim dosah závadového chování.
Kurátoři se snaží získat na svou stranu problémové děti, které pod ně spadají podle místa trvalého bydliště. Ke své činnosti potřebuje ale souhlas rodičů.
Činnost jednotlivých kurátorů je rozdělena podle závažnosti – tj. podle druhu problému (záškoláctví, útěky z domova, zneužívání dětí, drogy, šikana, problémy ve škole).
Po roční práci kurátorů s problémovými dětmi jsou vyhodnoceny jednotlivé případy, některé z nich podle závažnosti jsou převedeny do dalšího roku, některé ukončeny.
Problémové děti 1x týdně kontaktují kurátora, mají stanoven přesný režim návštěv (den, čas, předkládání výsledků ve škole –ŽK). Po zlepšení jednotlivce – návštěva kurátora 1x za měsíc.
37)Postavení specialistů v rámci VS.
Opsáno z minulých zkoušek – Otázka zněla Osobnost vychovatele, pedagoga, psychologa, sociálního pracovníka ve VS
- výběr na základě psychotestů – schopnost zastávat tuto funkci
- nejobtížnější je práce v přímém výkonu
- významný činitel ve vězeňství = působení na odsouzené, resocializace, osobní příklad
- stélé vzdělávání, profesní odbornost, psychická vyrovnanost,…
Základní nároky:
psychická stabilita (emoce, nálady)
schopnost odreagování
charakterové vlastnosti – rozhodnost (kvalifikovaně, v rámci zákona, přiměřeně situaci)
Nebezpečí práce ve VT:
nedostatek sebedůvěry
rutinérství – profesní slepota (zásady osobní bezpečnosti)
vnější příčiny (averze)
podlehnutí prostředí – přebírání slangu, nošení práce domů ?
Struktura: vazební věznice – obvinění + odsouzení pro zajištění vnitřního provozu typ B
věznice – odsouzení
k odsouzeným patří vychovatel pro odsouzené a stará se o chod toho daného oddělení a o další jejich činnosti jak pracovní tak mimo pracovní.
Patří k nim ještě psychologové – pedagogové a tito zpracovávají resocializační program (což znamená zlepšení vztahu k rodině, společnosti apod.) – opětovné začlenění člověka do společnosti
Osobní karta vězně – s kým si vězeň dopisuje a koho si vzal k návštěvě, dále se tam uvádějí další údaje k osobě vězně (rozvod, pracoviště atd.)
Obviněný mladistvý – vychovatel = zákon o výkonu vazby, také pro ně pracuje pedagog, psycholog a sociální pracovník
Vrchní dozorce = vykonává to samé co dělá vychovatel u odsouzených (kázeňská pravomoc atd.)
Oddělení vězeňské stráže 1. Strážní a eskortní služba
2. Služba u cel – dozorci II. třídy (maturita) – předvádění po věznici na vycházku, k návštěvě, k lékaři atd.
V každé věznici je lékař a ve větších také zubař, odborné vyšetření se vozí eskortami k lékařům.
Oddělení prevence a stížností. Oddělení vazby a trestů.
38)Sociální normy. Toleranční limit. Skupinový konformismus.
Normy - celospolečenské návyky, skupinové obyčeje, zákony, tabu
Normy jsou pravidla, kterými se člen skupiny musí řídit
Celospolečenské návyky - míra dobrého(slušného) chování - ) toleranční limit
- to co se ve společnosti sluší a co nikoli, jejich nedodržení návyku je
ironii, posměch, mírné odsouzení
- mravy - morálka, vymezení co je ve společnosti morální a nemorální
-) porušení - ostřejší odsouzení, dán najevo odpor, nesouhlas
zákony - co se smí a nesmí, vůle národa, kteří si vymezili pevná, daná
pravidla
tabu - vymezují, to co je ve společnosti nepřístupné, přísnější než zákon
př. kanibalismus
skupinové normy - společné představy
co mají dělat - chválení
co se dá očekávat - podpora, pomoc, pomoc druhým
X
co nemají dělat
co se neočekává
Skupinový konformismus
Konformismus - určitý souhlas jedince skupiny s ideálem, cíly, skupiny a zároveň
znamená jeho přizpůsobivost s tím předchozím
- chování dle norem, hodnot a pravidel, né vždy musíme souhlasit s tím co skupina dělá
- skupina na člena vyvíjí tlak, aby byl konformní k té skupině
Skupinový konformismus je pravý x nepravý
Míra konformismu
atraktivnost - skupina pro daného člověka,míra uspokojení potřeb
jedince,sounáležitost jednice ke skupině
př. pro jedince - ekonomický přínos
míra sankcí - možnosti skupiny proti jedinci, který porušuje jejich kritéria - jedinec je
nekonformní
- vybočování z pravidel, norem skupiny
př. Toxi, extrém. - vydělení pozitivní osoby - strach z loupeže, přepadení – možnost
spolupráce, udání
3) autorita skupiny ==> vůči tomu jedinci
- autorita té skupiny očima toho jedince
- jedinec si pak zakládá na tom, že je členem této skupiny
4) kredit skupiny ==> jedinec
přesvědčení jedince (mě), že ta skupina jedná správně, přiměřeně v souladu s nějakým jiným přesvědčením
39)Možnosti a hranice rodinné terapie v podmínkách v
ězeňství.- aplikuje se například při léčbě toxikomanů, aby odsouzený pociťoval podporu v léčbě ze strany rodiny
- posilují se tím také sociální vazby odsouzeného s rodinou
- je navrženo přerušení trestu, které může mít formu vycházek s rodinou, členy psychoterapeutického týmu, později může být navrženo přerušení trestu k návštěvě rodiny. Záměrem je ověřování fungování pozitivních mechanizmů, které se u odsouzeného budují a měli by fungovat také v civilním prostředí
40)Sociální šetření. Základní aspekty spolupráce rodiny, školy a sociálního
pracovníka.
Sociální šetření se provádějí u nahlášených věcí a evidovaných závadových klientů. Pracovník OPD provádí šetření v místě trvalého bydliště, zjišťuje osobní data rodičů, sourozenců, místa narození a jaké mají pracovní zařazení, popřípadě finanční zázemí ( listina práv a svobod ). Tuto skutečnost si může vyžádat soud.
Pracovník OPD zkoumá bytové podmínky rodiny, z které závadový klient pochází. Zda má např. samostatný pokoj.
Pracovníkům OPD přicházejí oznámení a) od policie – ze zákona jsou povinni podat zprávu, b) ze školy – provádějí pouze základní šetření v místě bydliště a v rodině klienta.
V rodině dítěte pracovník OPD zjišťuje finanční poměry dítěte, zda má za povinnost se odpovídat, za co finanční prostředky mu přidělené utratil. Zjišťuje dále, zda přímí příbuzní měli problémy s policií. Kontaktuje rodiče, pedagogy i okolí rodiny včetně sousedů.
O jednotlivých šetřeních sepisuje záznamy, které analyzuje.
41)Základní zásady jednání vězeňského personálu s vězni. Problematika
homosexuality a náhradního ukájení ve VTOS.
empatické vnímání a cítění potřeb lidí, ale také profesionální zvládnutí své role
nezesměšňovat a neponižovat
nenadávat a nepoužívat jiných nonverbálních prvků, které by doprovázely byť i nezbytná opatření či zásahy do práv odsouzených
respektovat práva odsouzených, ale mají také povinnosti tyto zdůrazňovat
nediskriminovat z jakéhokoliv důvod (rasa, jazyk, náboženství, politický názor,…)
- s vězněm nakládat s úctou, která náleží neodmyslitelné důstojnosti a hodnotě lidské
bytosti
- nesmí dojít k diskriminaci
- respektovat náboženskou víru a kulturu
- má právo na všechny svobody vyjma těch, které omezuje uvěznění
/ tzn. vzdělání, kultura, rušit samovazby, hledat podmínky pro smysluplnou práci /
- svobodný přístup k zdravotní péči
- podmínky pro reintegraci vězně do společnosti / s ohledem na oběti /
- pravidla musí být v jazyce, kterému rozumí ,jak personál tak vězeň
Problematika homosexuality a náhradního ukájení ve VTOS.
Homosexualita je dána geneticky či ovlivněna výchovně. Náhradní ukájení – možnost jako živnost ve vězení, masturbace, pornografie, problematika šikanování, vydírání.
42)Řešení krizových situací (hrozby, rukojmí, vzpoury vězňů).
Důležitá je prevence – reagovat a registrovat momenty vzrůstající nekázně.
Řešení krizových situací:
posoudit, o jak velkou skupinu jde, popřípadě rozdělit dav na menší skupiny
je nutné správné odhadnutí situace – odpor pasivní (barikády, odmítání - jídla, aktivní útok- zaměřen proti pracovníkům vězeňské služby)
vytipovat startéry – vytrhnout z anonymity (oslovit jménem) – oddělit od davu – navázání kontaktu
získání času (opadají emoce, únava)
neslibovat nic nereálného
dát najevo porozumění, pochopení jejich požadavků
izolovat rukojmí – speciálně vycvičená jednotka, psychologové, neprovokovat dav.
Psychologie davu:
vytipovat startéry (podněcují, strhávají)
aktivní – napomáhající (povzbuzuje startéry)
pasivní – nebezpečí vytváření davu (křoví)
odporující – neangažující (nechte toho)
Davy lynčující, rabující, panické (panika): společný bod zájmu, stejný čas na stejném místě
Řešení krizových situací( hrozby, rukojmí, vzpoury vězňů.)
Hrozby:
od jednotlivců
malé skupiny
velké skupiny
Je nutné provést:
1. Správně a kvalifikovaně odhadnout situaci z toho vyplývá,
- aktivní odpor
- pasivní odpor
2. Zjistit- startéry
- aktivní a pasivní účastníky a odporující účastníky
Startéři - podněcují, vykřikuji, jdou vlastním příkladem ostatním
Aktivní - popichují, napomáhají, provokují
Pasivní - vytvářejí dav, podněcují akci
Odporující - nesouhlasí
Dav - lynčující
- ve stejném čase
- na stejném místě
- společný bod zájmu
Aktivizační dav - nákupní horečky
Rabující dav, panický dav, ničící dav, davová psychóza
PROVÉST : !
Demonstrační síly:
a) izolovat startéry
- vytrhnout je z davu
- zbavit je anonymity
b) navázat kontakt
- získat čas
- uvolnit napětí, uklidnit dav
RUKOJMÍ
- speciální jednotky musí zasáhnout
- školený psycholog
- získat čas
Nutno: Jednat s nimi tak, aby si mysleli, že chápeme jejich požadavky, že jim rozumíme.
Při hromadných nekázních - rovněž rozdělit dav, co nejvíce rozmělnit.
43)Skupinové metody v práci s v
ězni.- sociálně psycholog. výcvik - osvojení dovedností k hodnotnému interpersonálnímu
styku (kooperativní chování, komunikativní dovednosti)
- psychologické poradenství - řešení obecných a konkrétních problémů ods.
/stimulace rozvoje schopnosti klienta řešit problémy - práce, rodina/
- psychoterapie - behaviorální, kognitivní terapie
- psychologická intervence v krizi - krátkodobý intezivní terapeutický zákrok - hladovky, sebepoškození
Žádný z terapeutických systémů není všelék, který by byl s to účinně řešit všechny problémy.
44)Zvláštnosti práce s mladistvými vězni. Základní zásady.
specifika u mladistvých – utváří se osobnost, chytlavý, otázka vzdělání, šikanování….
Je u nich zohledněna jejich adolescentní vývojová etapa spojena s různou mírou dosažené sociální úrovně chování a sociální odpovědnosti
VTOS u mladistvých intenzivněji realizuje výchovnou funkci trestu především prostřednictvím:
– uplatňování způsobů zacházení s mladistvými odsouzenými
– specializovaných resocializačních programů
– kázeňské praxe
stupni vnitřní diferenciace (toxikomani, psychopati,..)
Zvláštnosti práce z mladistvými vězni.
Účelem výkonu trestu u mladistvého je především jeho výchova v řádného občana se zřetelem na jeho osobní vlastnosti, jeho rodinu, výchovu a prostředí z něhož pochází.
Zvláštnost práce spočívá u mladistvých:
- rozdělují se do kolektivů podle povahových vlastností, pracovních schopnosti
a závažnosti spáchaného tr. činu, recidivy a to tak, aby byli odděleni od
mladistvých kteří jsou narušeni, agresivní a spáchali závažné tr. činy.
- mladistvým se zajišťuje příprava na budoucí povoláni
- mladistvý, který má plnit povinnou školní docházku se zabezpečuje jeho
vyučováni( místo výkonu práce).
- mladistvý může přijímat návštěvy nejméně 1 týdně
Kázeňské tresty u mladistvých :
- důtka,
- snížení kapesného
- propadnutí věci
- umístění do uzavřeného oddělení
- umístění do samovazby
Na uzavřeném oddělení je mladistvým povoleno číst denní tisk, knihy a jiné publikace.
Zvláštnost práce spočívá v tom, že jde o mladistvou, dosud plně nevyzrálou osobnost, kdy se tato teprve utváří, může být v adolescenci( v pubertě) .
- otázka zda jde o prvovězněného - vytržení od rodičů, deprese,
stesk po rodičích, rodině.
- nutné podrobné vedení, sledováni, vytváření kladného životního cíle.
- diferenciace - ubytování odděleně
- zabránit kriminální nákaze
- styk s rodiči, civilním prostředím
- resocialiace, pracovní návyky, sport, zájmová činnost, vzdělání
Prvovězněný mladistvý : flustrace ze ztráty svobody, rodičů.
45)Typologie kriminálního pachatele.
- Obecná typologie rozlišuje 5 základních typů osobnosti pachatele :
1. socializovaný - spáchaný skutek má spíše epizodický charakter, vybočuje z dosavadní životní cesty, lze pochopit i z pohledu posuzovatelů /silné situační tlaky, nedbalostní charakter/
2. neurotický - osobnost je nápadná větším, nebo menším výskytem neurotických poruch /zvýšená úzkost, dráždivá slabost, depresivní ladění, hysterické reakce/. Motivace t.č. - nevyřešené emocionální konflikty /v rodině/. Jedná se o emočně nestabilního jedince.
3. psychopatický - značný podíl osobnosti na kriminálním jednání. Situační faktory ustupují do pozadí. Jedná se o relativně trvalou odchylku osobnosti.
4. mentálně nedostačivý - vyznačuje se nízkou inteligencí. Trestná činnost nebývá promyšlená. Předpokládá se zde větší ovlivnitelnost /přejímání názoru druhých/.
5. psychotický - v době spáchání t.č. trpí některou z konkrétních podob nejtěžšího duševního onemocnění - psychózou. Tč. je nápadný svou nepochopitelností, brutalitou, nesrozumitelností
Typologie kriminálního pachatele:
1.Disociální pachatel
a) rodinná anamnéza:
- má relativně dobré rodinné zázemí
- vztah k rodičům byl normální
- rodiče neměli negativní vlastnosti
- spokojená a klidná rodina bez patologických změn
b)osobní anamnéza:
v dětství se projevuje prodelikventní chování, útěky z domova, nesnášenlivost s vrstevníky, drobné krádeže, toulání, týrání zvířat. Jestliže se tyto jevy projevují před věkem 11 let u chlapce a 9 let u dívky, potom hovoříme o Primárním narušení.
- návyk na alkohol, drogu
- intelekt zachován, vzdělání průměrné, nestálost v zaměstnání
- nerespektují autority
Psychická anamnéza těchto pachatelů:
patologie, akcentovanost, je málokdy agresivní
Kriminální anamnéza:
- své kriminální chování racionalizují, zdůvodňují svou delikvencí.
Sociální anamnéza:
- žije v nekvalitním rodinném zázemí
- hodnotová orientace není typicky kriminální
- páchají převážně majetkovou tr. činnost
Asociální pachatel:
a) rodinná anamnéza:
- výchovné prostředí je velmi neuspořádané e to již v jeho raném věku.
- role matky často lhostejná nebo negativní
- autorita otce negativní, alkohol, drogy, agrese, neúplná rodina
- vztah k rodičům chladný bez citové vazby
b) osobní anamnéza:
- kriminální zkušenosti do 15 let věku, závislost na drogách a alkoholu, intelekt podprůměrný IQ 80-95
Má výrazný odklon od společenských a sociálních norem.
c)kriminální anamnéza:
- není výrazně kvalifikovaná tr. činnost, loupeže, krádeže vloup., ublížení na zdraví
d) sociální anamnéza:
- kriminální způsob života, neshody se společností, jejich životní filosofie
Socializovaný pachatel:
a) rodinná anamnéza:
- normální rodinné prostředí
- autorita rodičů kladná
- žádné poruchy chování
- vzdělání vyšší, kvalifikace také, chybí kriminální orientace.
Charakteristika osobnosti nerozchází se se společenskými normami.
Druhý typ typologie :
1. socializovaný typ - normální člověk, nevybočuje z norem , spáchaný čin je
vybočením z norem( nedbalost, pod něčím tlakem).
2. neurotický typ - úzkost, fóbie, je typický tím, že tr. čin je důsledkem jeho nevysvětlitelných a nevyřešených problémů.
- je chaotický, zanechává stopy na místě činu, tr. činy páchá neúčelně
3. Psychopatický typ - úchylka osobnosti má velký vliv na páchání tr. činu.
- sociopat - psychopatie se projevuje nerespektováním a odmítáním společenských norem ( včetně práva)
4. mentálně nedostačivý typ:
- primitivní osobnost, jednoduchá osobnost, bez zábran, nerozumní, neopatrní
5. psychotický typ - trpí duševní poruchou, nemocný, nutná ústavní léčba.
POZOR: nutno říci též, že typologií pachatele se zabývá
Forenzní psychologie, respektivně soudní psychologie, zabývá
- osobnost a vývoj pachatele
- justiční práce, vývoj tr. činů
- prevencí t:, činu
46)Klient s posttraumatickou stresovou poruchou.
Posttraumatická stresová porucha se označuje soubor různých poruch chování a prožívání, včetně fyziologických reakcí (poruchy spánku, potivost, třes, nevolnost apod.)
- postihuje oběti TČ, někdy i záchranáře, policisty, atakovaného obyvatelstva,
oběti katastrof
příznaky : - oběť má pocit ohrožení života z toho, že traumatizující zážitek přesahuje obvyklou životní zkušenost oběti - znovuprožívání té události - mučivé představy(ve dne, v noci noční můry)
postraumatická stresová porucha – soubor příznaků
1) oběť má pocit ohrožení – trauma přesahuje obvyklou životní zkušenost
2) znovuprožívání události – mučivé představy (noční můry i flashback )
3) vyhýbání se podnětům, které trauma připomínají
4) podrážděnost
5) ztráta perspektiv ( ztráta zájmu o věci všedního života, zpomalené myšlení )
6) délka – několik hodin až někdy 1 měsíc někdy i na celý život ,může se objevit hned nebo po několika hodinách
Při jednání s takovouto osobou je vhodnější dělat, jakoby se nic nestalo a nemluvit o různých okamžicích anebo je lépe se ke kritické události nevracet?
Jednání s obětí tr. činu : / ale i s blízkými příbuznými – následné oběti/
1) podat informace
– doporučuje se říkat pravdu i když je nepříjemná, nevzbuzovat zbytečné naděje
2) důvěra – neztrácet důvěru oběti, oběť není pachatel i když je stupeň viktimizace vyšší
oběť vnímá citlivěji až přecitlivěle, často je otřesena
3) pocit bezpečí – zvláště u násilných tr.č. se doporučuje vysvětlit, že se mu už nemůže nic stát, z titulu profese jí ochrání – oběť prožívá afekty strachu, pociťuje zážitek silněji 4) empatie - vcítit se do pocitů člověka a podle toho volit přístup, - může mít paradoxní reakce vyplývající z šoku – např. se směje
5) výslech - jde o a) paměť b) o emoce
a) většina obětí se nachází v aktuálním stresu (DISTRES) – stres potom blokuje paměť, neprohlubovat ho a nevyvolávat ( netlačit, nebýt netrpělivý )
b) problém emocí je v tom, že policista je neznámý člověk, kterému má svěřit intimní věci, pocity, policista nemusí být oběti sympatický, silné emoce se musí nechat vyventilovat
c) navázání kontaktu – složitý proces, zpravidla otázky cítíte se dobře, nekomentujeme pocity oběti, nezpochybňujeme, vysvětlujeme ,že to chápeme.
6) orientace na výslech – doporučuje se zvýraznit důležitost svědectví, důležitost osoby oběti, vysvětlit co od ní očekáváme, na co se budeme ptát, co budeme potřebovat objasnit, aby se oběť necítila zaskočena, - nehrát otrlého cynika – důležitá je paměť – používat asociace – vypadal jako… asociace podle podobnosti nebo podle zkušenosti
kognitivní interview – technika postupného vybavování /poznávání/ nenapovídat
47)Specifika komunitní péče.
Sociální práce s komunitou je výrazně sociologická. – pomáhá lidem v konkrétních situacích v určitém územním celku ať jde o jednotlivce, skupinu nebo celou komunitu.
Respektuje potřeby obyvatel komunity. Community social work – nejde o obec jako celek s politickou samosprávou, ale o část obce, města osídlenou etnickou skupinou, nebo jde o uprchlický tábor, územní komunity s nízkou vzdělaností, a na pokraji bídy apod. Některé druhy sociálně patologických jevů jsou důsledky uspořádání sociálních poměrů v celé společnosti. Jde o sociální napětí mezi skupinami, minoritami, sociální diskriminace, rasová diskriminace apod. Jde o to naplánovat aby komunita dokázala optimálně a efektivně čerpat ze všech společenských zdrojů. Obyvatelé komunity vážou znatelné intelektuální a citové vztahy mezi členy a k místu bydliště. Může je vázat společný osud, neštěstí, etické nazírání nebo ekonomická či společenská úroveň.
V některých případech je sociální pracovník umístěn přímo v komunitě –aby získával dobrovolníky, povzbuzoval iniciativu a rozvinul spojení s územně odpovědnými institucemi.
Cíle :
1) - poznání sociálních potřeb a problému
2) - zpracování návrhů na řešení
3) - zapojení všech schopných obyvatel , dostupných prostředků a možností komunity do
sociální aktivity aby návrh byl uskutečněn.
I . shromažďuje všeobecné informace
II. diagnosticky je podstatné zjistit hlavní problém (nejpalčivější)
IIa. rozhovor s jednotlivci a rodinami, přirozené autority
Iib jednání s odborníky
III. zjištovat zdroje k řešení
IV. navrhnout projet ( komunita musí souhlasit)
V. realizace projektu za pomoci vzájemné pomoci a pomoci z dalších zdrojů
velkou pomocí jsou prostředky masové komunikace místního a širšího významu.
48)Bezdomovectví v současné společnosti: Azylová a jiná péče.
Bezdomovec - člověk, který nemá trvalé bydliště. Většinou ztratil i rodinu a zaměstnání, nemá ke společnosti téměř žádné vazby, zůstal na jejím okraji.
Bezdomovectví - je výsledkem generalizovaného psychosociálního selhání, spojeného se ztrátou komplexu běžných rolí
Příčiny:
-ekonomické faktory, nezaměstnanost, růst chudoby
-postižení jsou komplexně, somaticky, psychicky i sociálně handikapováni
-původní orientační rodina bezdomovců bývá dysfunkční nebo neexistuje
jako děti byli vystaveni nezájmu, podceňování, i násilí a zneužívání, byli z rodiny vyhnáni nebo samy utíkali, toulali se
-rodina měla špatné bytové a materiální podmínky
-chybí jim jakékoliv sociální zázemí
-kombinace různých zátěží vede ke generalizovanému sociálnímu selhání
Postoj společnosti k bezdomovcům
-typický ambivalentní, kombinací odporu a soucitu, převažuje negativní postoj spojený s odmítáním
Osobnost bezdomovce
- schopnosti bezdomovců bývají snížené, nedovedou účelně jednat, potřebují pomoc jiného člověka
-nedonutí se k účelnějšímu projevu, nejsou dostatečně odolní ani vytrvalí, nedovedou se ovládat
-nedokáží se adekvátně orientovat ve světě
-nechápou pravidla a normy, které regulují chování a vzájemné vztahy mezi lidmi, odmítají je, nejsou schopni se jimi řídit
-nejsou schopni poučení ze zkušenosti,
-ulpívají na nefunkčních způsobech chování, které jim připadají vhodné jen proto, že je používali vždycky
-nejsou schopni prosadit svoje práva a často je ani neznají
- k vyrovnání se zátěžemi užívají nepřiměřené a neúčelné způsoby
- u mnoha dominuje postoj rezignace, apatie a fatalismu
-mívají nízké sebehodnocení
Bezdomovectví je projevem selhávání v oblasti socializace :
-nedostatek trvalejších a hlubších vazeb s jakýmkoli člověkem
-převažují náhodné kontakty s podobnými lidmi
-jejich sdružování je obyčejně účelové, vytvářejí jakési subkultury (na nádraží)
-v důsledku toho bývají emočně oploštělí se zvýšenou citovou deprivací, duševními nemocemi, drogovou závislostí a z toho vyplývající egocentrismus a bezohlednost
Somatická rizika bezdomovectví:
-styl života vede k rychlejšímu somatickému chátrání, nedodržují základní hygienu, bývají podchlazeni, svoje nemoce přecházejí, špatná životospráva (jedí co seženou, častost užívání alkoholu, drog, masivní kouření)
= riziko předčasného úmrtí(důsledky abúzu různých látek, smrt v podchlazení v opilosti, v důsledku úrazu, celkového vyčerpání organismu)
Azylová pé
če:- u nás poskytují nestátní organizace
výhody: - pružnost při jednání s klienty
- větší důvěra klientů (více věří nestátní organizaci)
- mají větší možnosti získávání fin. Prostředků (sponzoři)
- využití dobrovolníků
poskytují : hygienu, praní prádla, ubytování, strava
Sdružení azylových domů (SAD)
- na internetu lze získat informace, člen mezinárodní organizace FEANTSA (armáda spásy)
Sociální program: v případě, že nemá doklady , tak mu je sežene, snaží se klientovi sehnat práci, vzdělání, rekvalifikace
Domy na půl cesty- pro mládež propuštěnou z dětských domovů, vých. ústavů = pomoc pro začlenění do normálního života (sami si hospodaří, žijí) , v ČR asi 6 domů
Chráněné byty
Krizová lůžka - pro pomoc matkám s dětmi při rozvodech (bití)
Ubytovny pro matky s dětmi - existuje také v Liberci
Způsob financování - příspěvky státu, obcí, sponzoři
Jiná péče:
pečovatelská služba - komplexní soc. péče o občana, o domácnost
- kompenzují soc. nemohoucnost občanů
- střediska osobní hygieny
- klub důchodců
- osobní asistence
- chráněná bydlení - žít ve vlastním domácím prostředí - hlavně mentálně postižení
Jedličkův ústav - v tomto jsou byty pro osoby, které se snaží pod cizím dohledem hospodařit, žít
- ústavní péče
- dětem - o které nechce nebo nemůže pečovat rodina
- tělesně nebo mentálně postižení
- starší lidé
prevence patologických jevů
- krizová centra
- linky důvěry
- práce s obětmi TČ
- bílý kruh bezpečí
49)Resocializace klient
ů s drogovou závislostí nebo s psychiatrickýmonemocněním a nařízenou ochranou léčbou.
důležité je získat pozitivní motivaci pro spolupráci se sociálním pracovníkem , případně jiným pomáhajícím odborníkem ( psycholog, pedagog) . Jde o uplatnění postupů, které mají za cíl změnit ty příčiny v osobnosti člověka, které mají za následek patologicky sociální chování ( toxi a ochranná léčba) jde o postupy psychiatrické, pedagogické :
- sociálně psychologický výcvik
- psychologické poradenství
- psychoterapie
- psychologická intervence v krizi
důležitá je úprava sociálních vztahů s nejbližším sociálním okolím ( rodina, zaměstnání) rovněž tak sociální případová práce – možnost alternativních terapeutických komunit
U resocializace osob s psychiatrickým onemocněním je důležité ( po zmírnění nebo odstranění příznaků choroby) vytvořit takové sociální zázemí , kde by nemohly působit příčiny, které chorobu vyvolávají, přetvářet osobnost jedince aby se mohl začlenit do běžných životních podmínek. Jde o soběstačnost při osobní hygienické péči, samoobslužnost, podle choroby a schopností zajistit chráněné bydlení a rovněž působit na rodinné příslušníky, pracovat s nimi, poučit je jak se mají chovat
50)Nezam
ěstnanost. Politika zaměstnanosti.Nezaměstnanost
Ztráta zaměstnání vyvolává:
psychické a somatické reakce jednice, který se musí se svou novou situací vyrovnat
sociální reakce - změny v postojích, jak k nezaměstnanému zaujímá společnost v níž žije, resp. sociální skupiny k nimž patří
Psychické reakce na ztrátu zaměstnání
Motivy k práci: peníze, aktivita, seberealizace, sociální kontakt, samostatnost a nezávislost
Průběh reakce na ztrátu zaměstnání:
šok, neschopnost uvěřit a nakonec vztek, že tomu tak skutečně je
aktivní hledání nového místa a optimismus
zjištění, že je ohrožen více a trvalejším způsobem. Prožívá situaci stresově, úzkost, deprese a postupně se stává pesimistickým
pokud nenajde práci= fáze adaptace na styl života nezaměstnaného, který bývá typický rezignací, ztrátou naděje, fatalismem, pasivitou a apatií.
- Člověk přestává být aktivní, protože se domnívá, že to stejně nemá smysl, snižuje své aspirace i sebehodnocení.
-dochází k zásadnější změně postojů a očekávání, má nízké sebevědomí, pocit bezmocnosti a tendence reagovat jen na situační podněty
-mění se i motivace, neboť mnohé potřeby nemohou být uspokojovány v obvyklé míře
-změna v chování-aktivita je snížená=nezaměstnaný na svoje potáže rezignoval a nic neřeší
-aktivita zvýšená=silná motivace k zlepšení své situace, snaží se za každou cenu najít práci
-změna v životním stylu - změna časové struktury dne - rozpad každodenního stereotypu, čas plyne pomaleji, nuda
-ekonomický důsledek nezaměstnanosti- zmenšená možnost výběru a omezení celkové spotřeby
Zdravotní rizika nezaměstnanosti
-psychosomatické potíže - stres ze ztráty zaměstnání = bolení hlavy, zažívací potíže a zvýšený krevní tlak, zvýšené riziko infarktů
- zvýšená tendence uchylovat se k alkoholu, lékům a drogám a více kouřit = snaha o únik
- zvýšené riziko sebevražedného jednání jako zkratovou reakci na existenční potíže
Sociální aspekty nezaměstnanosti
- ztráta významné sociální role se snížením sociální prestiže, k níž tato role přispívá. Profesní role je důležitou složkou identity dospělého člověka, spojuje ho se společností, je spojena se začleněním do sociální hierarchie
- ztráta zaměstnání vede k sociální degradaci, je stigmatem, které člověka nějakým způsobem vyřazuje z majoritní společnosti
Ztráta sociálního statusu
-role nezaměstnaného má podřadný sociální status a malá privilegia, stigmatizuje a sociálně znehodnocuje, je v ní zabudován předpoklad značné míry zavinění
Omezení sociálních kontaktů
-za normálních okolností profesní role obohacuje sociální zkušenost, přináší mu nové soc. podněty a zkušenosti, nové kontakty s lidmi i možnost získat prestiž
- v zaměstnání si taktéž vytváří neformální vztahy, které mohou přesahovat roli spolupracovníka
-propuštěním se tyto kontakty ruší, eliminuje se možnost sdílení společné zkušenosti a zájmů
-při ztrátě zaměstnání na delší dobu dochází k ochuzení či ztrátě sociální dovednosti
-nezaměstnanost vede k sociální izolaci hlavně u lidí, kteří nemají jiné vazby, jako např. rodinu, zájmovou skupinu, církevní obec
Požadavky nové role
-očekává se, že nezaměstnaný bude plnit povinnosti institucionálního charakteru a pokud by tak nečinil, byl by sankciován (ztráta podpory)
-musí si hledat práci a jestliže ji nenachází, bývá považován za neschopného a líného
-dlouhodobě nezaměstnaný získává stabilní nepříznivé hodnocení, jehož se pak obtížně zbavuje = proto se mnohdy lidé chovají, jakoby práci hledali, chovají se tak jak se od nich očekává, ale už mnohdy nevěří, že by nějakou práci našly. Jde o obraný mechanismus sociálně handicapovaného jedince, jehož cílem je snížení rizika dalšího sociálního stresu
Rizikové skupiny
-lidé s nízkou kvalifikací a úrovní vzdělanosti
-mladší 25 let nebo starší 50 let
-u žen je riziko ztráty zaměstnání větší než u mužů
-lidé z nejnižší sociální vrstvy, příslušníci minorit (romové) a přistěhovalci
Nezaměstnanost podmiňuje i posiluje i různé
sociální patologické reakce. Člověk může reagovat i odmítnutím obecně platných hodnot, zavržením autorit a soc. norem společnosti, která mu neposkytla šanci. Důsledek = kriminální chování, hlavně majetkového charakteru, nebo násilné činy pod vlivem alkoholu.Rodina nezaměstnaného
-změna ve vztazích mezi rodinnými příslušníky
-ztráta rolí a z toho vyplývající změna statusu (ekonom. aktivní otec ztratí dominantní roli)
-narušení stereotypu rodinného života (rušivý vliv trvalé přítomnosti nezaměstnaného doma)
-narušení rod. zvyků v oblasti spotřeby vlivem nedostatku peněz, nutnost redukce potřeb
= nutná solidarita rodiny - pomůže nezaměstnaného podpořit, zdroj jistoty, bezpečí
Politika zaměstnanosti
- s postiženými, VTOS, rekvalifikace a mladiství
Aktivní politika zaměstnanosti - vyhláška Min. práce a soc. věcí č. 35/1997:Sb.
-zřizování společensky účelných pracovních míst
-vytváření veřejně prospěšných prací
Obsah: Úřad práce může zaměstnavateli v souvislosti se zřizováním účelných prac. míst poskytnout:
-návratná finanční výpomoc
-dotace na mzdové náklady
-dotaci na úhradu úroků z úvěrů
Veřejně prospěšné práce
- krátkodobé pracovní umístění uchazeče o zaměstnání na veřejně PP (nejdéle na 1 rok)
- Úřad práce uzavírá se zaměstnavatelem či s obcí k vytvoření veřejně prospěšných prací písemnou dohodu
-dohodu nelze uzavřít s ústředním orgánem státní správy, okr. Úřadem a státním fondem
- lze poskytnout dotaci až do výše skutečně vyplacených mezd
Změněná pracovní schopnost
-poradenská služba na ÚP s cílem najít pro občana se změněnou prac. schopností vhodné pracovní uplatnění, které je přiměřené druhu a stupni jejich zdravotního postižení
-příspěvek ÚP na vybavení pracovními prostředky (nejvýše 80 000,-Kč)
-příspěvek zaměstnavatelům k částečné úhradě provozních nákladů chráněných dílen a pracovištˇ až do výše 20000Kč ročně na jednoho občana se změněnou prac. schopností
Chráněná dílna- podmínkou zřízení je obsah 75% lidí se změněnou prac. schopností
Obtížně umístitelní:
-matky s dětmi
-alergici
-Rómové
-dojíždějící
51)Preventivní vrstevnické "peer" programy. "Street work".
vrstevnický program vzájemné pomoci, např. škola bez drog, vybraní jedinci, školení, osvědčení, přirozené autority, nesmějí mít sami potíže v chování a prospěchu
Peer program u nás ho zpracoval Dr. prim. Nešpor -) při jakékoliv prevenci např. školy, výchovný ústav, vojna v boji proti drogám, tr. činnosti, šikaně -) vyberou se zájemci, kteří chtějí v tomto programu spolupracovat-) je provedena beseda např. s pobytem - zaměřená na drogy, šikanu, gamblérství -) osoby pak vědí kam se mohou postižení obrátit pro pomoc-) jsou to jejich vrstevníci např. spolužáci.
Street work – sociální asistent např. kurátor, který pomáhá mladistvému, který byl propuštěn z ústavní péče, nebo z VT.
52)Specifika a formy práce s ohroženou a kriminogenní mládeží.
53)Lidé se sníženou mentální úrovní jako pachatelé i ob
ěti trestných činů.Mentálně nedostačivý typ : dopouští se spíše násilných chování, event. sexuálních ataků inadekvátních objektů (zvířata, děti. Tr. činnost nebývá promyšlená, schopnost řídit své chování na základě výsledků je výrazně snížena. Modus operandi je primitivní. U skupinových deliktů bývá vykonavatelem . Výpověď bude popisná, méně vysvětlující s menším množstvím detailů. Účelová zkreslení jsou častá a primitivní. Je třeba citlivý přístup vyšetřovatele, neboť odmítnutí výpovědi je obtížně prolomitelné.
také neorganizovaný pachatel
často oběť tr. činnosti, jako osoba, se sníženou možností se bránit, nebi inadekvátní sex. objekt, lze je lehce uvést v omyl,